Platforma pro včasnou péči ve spolupráci s PAQ Research spouští od září sérii datových workshopů, které jsou zaměřené na prevenci vzdělávacího neúspěchu v regionech Česka. Projekt je zacílen na popis zásadních problémů daného území a na stanovení cílů a řešení na základě dobré praxe. Klíčovým aktérem těchto workshopů je analytik PAQ Research, jeden z poradců ministra školství Mikuláše Beka, Karel Gargulák. Mluvili jsme s ním nejen o poslání celého projektu, ale i o snižování vzdělávacích nerovností v Česku. 

Karle, co je hlavním cílem datových workshopů, které se od září  rozběhnou po Česku?

Spolu s kolegou Janem Zemanem navazujeme na naši již dvou letou zkušenost s realizací setkání klíčových aktérů v území, jejichž cílem je posílit sdílenou odpovědnost za snižování vzdělávacího neúspěchu (a zvyšování úspěchu) všech dětí v území.

Účastníky v nich provázíme tématy spolupráce škol, školských zařízení (poraden, organizací zájmového vzdělávání) a sociálních služeb, včetně orgánů sociálněprávní ochrany dětí – v dané lokalitě – od dat po příklady dobré praxe, které jsme posbírali napříč republikou.

V předškolním vzdělávání a nejranější péči se zaměřujeme na klíčové kapacity, celkovou účast a kvalitu služeb. Dále míříme na základní vzdělávání a reflexi činností a podmínek pro zlepšování výsledků všech dětí a žáků. Takto chceme podnítit debatu o odpovědnosti v různých agendách vzdělávání, stanovení realistických cílů a cest k řešení na základě zkušeností těch, kterým se daří a mají výsledky.

Pro představu: v řešení nedostatečné školní docházky není vždy jasné, kdy zasahuje do případu škola a kdy OSPOD. Máme proto zpracovaný příklad z Nymburka, který účastníkům workshopu pomůže pochopit, jak může celý systém fungovat jinak.

Po základním workshopu bude navazovat rozšířený workshop, který bude zaměřený již na konkrétní identifikované problémy a agendy. Ty vycházejí z potřeb aktérů v území a my budeme účastníkům pomáhat pojmenovat strategické cíle a možné způsoby, s jejichž pomocí problémy řešit. Oba workshopy mají jeden obecný a klíčový cíl – posílit bezpečnou komunikaci a spolupráci o problémech ve vzdělávání a jejich provázanosti se sociální realitou na daném území.

„Ideální cesta ke snižování nerovností ve vzdělávání je nastavení bezpečné komunikace, strategické spolupráce, sdílení vize, cílů a jasných odpovědností za jejich dosahování,“ říká Karel Gargulák z PAQ Research. 

Komu jsou workshopy určené?

Workshopy míří na všechny aktéry angažované ve vzdělávání či podpoře dětí v území. Na politické vedení obcí a měst (starosty, místostarosty, radní), klíčové úředníky (představitele školských a sociálních odborů), reprezentanty důležitých projektů (např. místních akční plánů pro podporu vzdělávání), představitelů sociálních služeb zaměřených na rodiny s dětmi a mladé (SAS, nízkoprahová zařízení), představitele školských zařízení – poraden, středisek volného času, ZUŠ, úřadů práce či dalších neziskových organizací v území.

Čím pestřejší skladba účastníků se sejde, tím lépe. Vytvoří se tím prostor pro sdílení názorů a někdy se tak děje vůbec poprvé, aby například paní z nízkoprahového zařízení řekla panu starostovi, co všechno pro jeho město dělá.

Workshopy jsou pořádané ve spolupráci s Platformou pro včasnou péči. Proč právě Platforma?

Platforma se zaměřuje na to co, považujeme za klíčové – tedy zacílenou podporu dětí již od nejranějšího věku tak, aby se jim podařilo uspět ve vzděláván a následně v životě. Jak ukazují naše i další analýzy, např. investice do rané (včasné + předškolní) péče se ukazují jako ty nejúčinnější v porovnání s těmi ve vyšším věku, protože se jejich pozitivní efekty v dalších letech nabalují.

Nejvyšší efektivitu mají programy pro znevýhodněné děti. Je nutné se zaměřit na činnosti, které prohlubují pozitivní vztah pedagogů k dětem (nedirektivnost) a zaměřují se na rozvoj návyků, schopností a dovedností pro školní prostředí.

Znevýhodněné děti profitují více z programů, které mají heterogenní skupiny. Klíčové je zapojení rodičů a celkové zahrnutí terénní sociální práce a zaměření na stabilitu bydlení z nejvíce znevýhodněných rodin. Právě Platforma a její členové nám často pomáhají ukázat konkrétní příklady dobré praxe, kterými ,,změkčujeme“ naše data.

Jaké typy dat využíváte pro popis daného území? Případně jsou i data, která zásadně chybí?

V našich výstupech jako jsou www.mapavzdelavani.cz, prohlížečka DataPAQ či reporty pro každé území ORP pracujeme s daty ministerstva školství, České školní inspekce, Národního pedagogického institutu, úřadů práce a Ministerstva práce a sociálních věcí a dalších. Nezapomínáme ani na dostupné národní statistiky z ČSÚ, pracujeme s daty exekutorské komory či Platformy pro sociální bydlení.

V ČR samozřejmě schází mnoho datových sad, které by mohly pomoci lépe zmapovat, a hlavně sledovat vývoj situace všech dětí a žáků. V budoucnu bychom chtěli více sledovat data školního poradenství či otázku spádovosti škol.

Čeho bychom chtěli systémově dosáhnout, je zlepšení dostupnosti dat o neúspěšnosti dětí – především mít pravidelně aktualizovaná data o docházce do školy (omluvené, neomluvené hodiny a účast ve škole) a o výsledcích vzdělávání. Za naprosto zásadní považujeme plošné sběry dat např. ve čtenářské gramotnosti tak, abychom mohli vyhodnocovat účinnost různých opatření ke zlepšování pedagogické práce škol. To u nás zatím plošně neděláme a oceňujeme, že se o to v maximální míře pokouší alespoň školní inspekce.

Co si od workshopů slibujete? A co je podle vás klíčové pro trvalou změnu v daném regionu?

Jak jsem psal výše – klíčové je vytvoření kultury bezpečné spolupráce všech hlavních aktérů, která je spjata s kvalitní leadershipem a strategií. Zní to složitě, ale v základě jde o to, že představitelé místních služeb se spolu umí bezpečně bavit o své práci, nastavovat modely spolupráce a umí společně plánovat a vyhodnocovat to, co dělají a jak se to daří. Jednou za měsíc se třeba sejdou všichni aktéři pečující o sociálně znevýhodněné děti a probírají minulé, aktuální a budoucí úkoly.

V územích, kde se daří zvyšovat účast všech dětí ve vzdělávání, zlepšovat výsledky všech dětí a žáků a kvalitu života všech rodin – vidíme přesně tento model. A je jedno jestli jsme v Litvínově, v Kadani, Hlučíně, Krnově či na dalších místech.

Můžete popsat, jak by podle vás měla v ideálním případě vypadat cesta ke snižování vzdělávacích nerovností?

Ideální cesta je právě nastavení bezpečné komunikace, strategické spolupráce, sdílení vize, cílů a jasných odpovědností za jejich dosahování. Je naprosto nezbytné, aby představitelé školských a dalších služeb – hlavně těch sociálních – spolu „uměli dělat věci“.

Vše začíná stabilním bydlením pro všechny v lokalitě, pokračuje přes dostupné předškolní vzdělávání, kvalitní základní školství atd. Nesmíme zapomínat na roli volnočasového, zájmového či neformálního vzdělávání a terénní práci zaměřenou na rodiny žijící v chudobě či ohrožené chudobou. A to i ve vztahu k podpoře a hledání zaměstnání atd.

Když se na vyjmenovaný řetězec opatření podíváme, uvědomíme si, jak důležitá je provázanost jednotlivých aktérů, protože o bydlení se starají jiní lidé než o školství nebo sociální práci. Pokud si nebudou mezi sebou předávat informace a spolupracovat, tak by se dalo říct, že je čeká nekonečná práce.

Text: Vlasta Holéciová

Foto: PAQ Research