„V poslední době vnímám silnou potřebu věnovat se stále více advokační práci a snažit se o systémové změny nejen v oblasti včasné péče. To, že včasná péče u nás není legislativně ukotvena, nám v mnohém komplikuje situaci, a znesnadňuje dostupnost včasné péče všem potřebným rodinám s dětmi,“ říká v rozhovoru ředitelka Centra inkluze a také členka odborné Rady Platformy pro včasnou péči Lucie Stanjurová. Čemu se chce v Platformě věnovat, a kde by ji ráda viděla 5 let? Nejen o tom, čtěte na následujících řádcích.
Lucie, co pro tebe znamená včasná péče?
Včasná péče pro mě znamená zajištění multioborové podpory ohroženým rodinám s dětmi ve věku od jejich narození po dobu, kdy nastupují do školy. Jejím cílem je nejen podpora dětí samotných v jejich všestranném rozvoji, tak aby byly co nejvíce eliminovány jejich osobnostní, sociální či kulturní hendikepy, ale zároveň podpora rodičů v oblasti výchovy a péče o děti.
Včasná péče, jak již nyní dobře víme, je nejefektivnější nástroj, jak zmírnit dopady sociálního znevýhodnění na školní úspěšnost dětí. Pokud je rodinám tento typ podpory zajištěn včas a efektivně, přispívá k zajištění kvalitnějšího a plnohodnotnějšího života dětí, které bohužel neměly tolik štěstí a narodily se do tíživých životních podmínek.
Předškolní klub Kamarád Vítkov Centra inkluze
Včasné péči se Centrum inkluze na Vítkovsku věnuje už několik let. Jak hodnotíš vaše působení v této oblasti?
Včasnou péči již dlouhodobě v Centru považujeme za jednu z nejdůležitějších podpůrných aktivit, které můžeme ohroženým rodinám s dětmi nabídnout a zajistit. Proto se jí věnujeme od počátku naší existence. Regionem naší působnosti v této oblasti je Vítkovsko, které se nachází nedaleko Opavy a je regionem s velkou sociální zátěží, kde žije vysoké procentu lidí žijících v chudobě, zadluženosti, nezaměstnanosti apod.
Centrum inkluze zde již od roku 2016 zajišťuje provoz dvou předškolních klubů pro rodiny s dětmi ve věku 3 až 5 let a rovněž zajišťujeme včasnou péči v terénu, která je poskytována v přirozeném prostředí našich klientů čili přímo u nich doma.
Za léta našeho působení v této oblasti se mnohé změnil a lze říct, že k lepšímu. Jednak byla a je, i díky našim aktivitám, zajištěna včasné péče pro mnohem větší počet ohrožených rodin s dětmi z Vítkovska. Ve spolupráci s dalšími aktéry se nám daří lépe připravovat děti na vstup do mateřských a základních škol, a hlavně se zlepšila spolupráce s našimi partnery, spolupracujícími institucemi, jako jsou školky, školy, OSPOD a sociální služby, které zde působí apod.
Rovněž se rozšířilo spektrum nabízených služeb a zlepšila se jejich kvalita. V současnosti jsme schopni zajistit rodinám nejen podporu ze strany tzv. pedagogů včasné péče, ale i dalších odborníků, kteří jsou při práci s ohroženými rodinami potřební (psycholog, logoped, speciální pedagog, sociální pracovník apod.).
Ale přestože se mnohé změnilo k lepšímu, v našem regionu jsou stále rodiny, které se nám nedaří podchytit včas, a které nejsou motivovány pro podobný typ podpory. Také narážíme na systémové překážky, které brání úspěšnému začlenění dětí i rodin, se kterými bohužel mnohdy nemáme možnost hnout. Ale stále se snažíme hledat cesty, jak pomoci i těmto rodinám a dětem, a stále nám naše práce dává smysl.
A jak se daří projektu U Bibi, který je zaměřen na včasnou podporu rodin s dětmi od narození do 3 let?
U Bibi je včasná péče o rodiny s dětmi do věku 3 let. S tímto projektem jsme pilotně začali před rokem a půl a nejdříve jsme se zaměřili na proškolení našich pracovnic a tvorbu samotné metodiky práce. Dříve jsme totiž s touto cílovou skupinou nepracovali čili bylo potřeba nejdříve proškolit tým a připravit podmínky na realizaci tohoto projektu.
V posledním roce pracujeme dlouhodobě zhruba se šesti rodinami, kde se práce daří a jsou vidět pokroky, jak u dětí, tak u maminek. Samotný obsah lekcí je postaven na základech psychomotorického vývoje dítěte. Každá lekce je uzpůsobena vývojovému stádiu dítěte, které je zjišťováno pomocí vstupního a průběžného formuláře. Některé pomůcky a postupy jsou volně inspirovány alternativní pedagogikou Montessori.
Pomůcky jsou vybírány tak, aby byly pro dítě atraktivní, zajímavé a inovativní, a proto vzbudí v dítěti, potažmo v jeho pečující osobě, zájem o lekci. Maminky se dle svých možností zapojují do programu, které pro ně a jejich děti kolegyně připravují. Z jejich strany je vidět zájem, avšak často se setkáváme s tím, že v mezičase, mezi jednotlivými návštěvami kolegyň, kdy by měly maminky praktikovat obdobné aktivity se svými dětmi samy, tak tomu tak není. Je pro ně těžké změnit své přístupy k výchově dětí, změnit svůj běžný denní režim…
Zároveň bychom byli rádi, kdyby se nám podařilo do projektu U Bibi zapojit více potřebných rodin s malými dětmi. Ale je to také o vnitřní motivaci klientů a ta mnohdy schází. Proto se dle mého nabízí nabízet tyto aktivity ve spolupráci s OSPODem pro rodiny, které jsou v jejich péči a u kterých je rozvoj rodičovských kompetencí a zlepšení péče o děti více než žádoucí.
Každopádně v realizaci U Bibi budeme nyní pokračovat minimálně další tři roky, a to i díky našemu novému projektu OPZ IN-VIT 3.
Projekt U Bibi je zaměřen na děti od narození do 3 let.
Dokážeš shrnout nejčastější problémy, které s rodinami a dětmi v současné době řešíte?
Už jsem zmiňovala, že přetrvávajícím problémem mnoha našich klientů, či potencionálních klientů je jejich nízká vnitřní motivace k aktivitám, které jsou zaměřené na rozvoj rodičovských kompetenci, řešení vztahových problémů, výchovu dětí apod. Je to mnohdy pochopitelné, jelikož tyto rodiny často řeší celou řadu jiných pro ně významnějších problémů, jako jsou finance, bydlení, dluhy apod.
Velkou příležitost pro zajištění efektivnější podpory klientům nyní vidím v naší nové „službě“, kterou budeme na Vítkovsku pilotně ověřovat, a to je pozice case managera.
Úkolem case manažera je zkoordinovat služby a podporu, která je dané rodině s dětmi zajišťována tak, aby všichni zainteresováni aktéři, včetně rodinných příslušníků věděli, jaké mají společné cíle, jak jich můžeme docílit a kdo v nich má jakou roli. Často se totiž v praxi setkáváme s tím, že právě propojení služeb a aktérů okolo rodiny je nedostatečné a rovněž není výjimkou, že podpora směřující rodině může být ze strany různých aktérů protichůdná. Což má samozřejmě značný dopad na efektivitu práce a zlepšení či nezlepšení situace v rodině.
A kde vidíš úspěchy, které ti dělají radost?
Radost mi dělá náš tým. Lidi, se kterými v Centru spolupracuji. Jsem opravdu šťastná, že mám okolo sebe schopné lidi, kteří se chtějí ve své práci posouvat a kterým mohu důvěřovat. Zároveň si velmi cením toho, že jsme společně dokázali překonat obtížné období v naší organizaci, které souviselo s finanční nejistotou.
Tohle období započalo po ukončení našich předcházejících „velkých“ evropských projektů, kdy jsme se museli hodně snažit o to, abychom na udržení našich aktivit sehnali finance z jiných zdrojů. Máme tak za sebou rok a půl velké nejistoty, který jsme však společně zvládli překonat, aniž by někdo opustil naše řady, či aniž bychom museli ukončovat některé naše služby a propouštět lidi.
Ve svém působení se neobejdete bez spolupráce s nejrůznějšími institucemi. Kde hodnotíš spolupráci pozitivně, a kde naopak vidíš rezervy a prostor pro zlepšení?
Za léta, co působíme v regionu Vítkovska se spolupráce všech aktérů hodně posunula a změnila k lepšímu. Jednak se zde stabilizovala nabídka poskytovaných služeb, zvýšila se jejich úroveň a nyní vnímám, že každý už ví, co kdo dělá, co od něj může očekávat apod.
Zároveň je spolupráce podporována různými mezioborovými setkáními, na kterých se společně bavíme o tom, co terén aktuálně potřebuje a co bychom měli v naši praxi změnit. Vůle k hledání řešení a zlepšení situace tady je a na tom se dá stavět. Ale je pravda, že někteří z aktérů jsou spolupráci více otevření, a jiní méně. Tohle je ovšem realita, se kterou je potřeba počítat a uvědomovat si, že některé věci, postoje lidí, se mění hodně pomalu.
Každopádně rozvoj mezioborové spolupráce je pro nás důležitý a snažíme se ho podporovat různorodými aktivitami. Nyní například také tím, že budeme v rámci nového projektu OPZ pilotně ověřovat již zmiňovanou pozici case managera, jehož úkolem bude síťování služeb okolo rodiny a podpora nastavení smysluplné spolupráce všech zainteresovaných aktérů tak, aby se situace v rodině co nejdříve změnila k lepšímu.
Svoje zkušenosti ses rozhodla šířit dál, a proto jsi se stala členkou odborné rady Platformy pro včasnou péči. Co bys chtěla do Platformy přenést ze své dosavadní práce a profese?
V poslední době vnímám silnou potřebu věnovat se stále více advokační práci a snažit o systémové změny nejen v oblasti včasné péče. To, že včasná péče u nás není legislativně ukotvena, nám v mnohém komplikuje situaci, a znesnadňuje dostupnost včasné péče všem potřebným rodinám s dětmi.
Proto mi dává velký smysl usilovat o legislativní ukotvení včasné péče, ať všichni aktéři vědí, co včasná péče je, kde je její místo, co nabízí, a zároveň, ať je zajištěno její stabilní financování ze strany státu.
Advokační práci se věnuji již od počátku našeho působení v Platformě a musím říct, že jsem za tuto zkušenost velmi ráda. Také v rámci našeho Centra se o advokační práci snažíme a máme svou advokační strategii a cíle, kterých chceme v rámci Moravskoslezského kraje docílit.
Čili tohle je asi hlavní agenda, které bych se chtěla v Platformě věnovat. Zároveň se snažím v praxi stále podporovat rozvoj mezioborové spolupráce, ať už v regionu, kde naše organizace působí, tak jinde. Jsem přesvědčena o tom, že pro zajištění komplexní a efektivní podpory dítěti a rodině je dobře nastavená spolupráce všech aktérů klíčová.
Když se podíváš do budoucna, kde bys chtěla vidět Platformu za pět let?
Vidím respektovanou organizaci, která sdružuje profesionály z různých organizací z celé ČR, která je aktivitní v oblasti advokacie, která se podílí na celorepublikové i regionální „sociální“ politice a její odborný hlas je respektován.
Tři slova, která podle tebe vystihují Platformu pro včasnou péči?
Sdílení, kvalita, změna.
Text: Vlasta Holéciová