Zápisy jsou pro některé rodiče a děti slavností událostí, kterou prožívá celá rodina, pro jiné rodiče jsou plné překážek. V tomto miniseriálu k zápisům se chceme podrobně podívat na nejčastější bariéry.
Díl 4. Trvalé bydliště jako nutná podmínka pro vstup do MŠ
Jednou z bariér, na něž sociálně znevýhodněné rodiny mohou narazit, chtějí-li svoje dítě zapsat do mateřské školy je tak zvaná spádovost. Ta stanovuje, že přednostně jsou do mateřské školy přijímány děti s trvalým bydlištěm ve spádovém obvodu školky. Bohužel to bývají právě děti ze socio-ekonomicky znevýhodněných rodin, které tuhle podmínku nedokáží dost dobře splnit.
Rodina má totiž často trvalý pobyt hlášený na druhém konci republiky a má na něj navázané např. pobírání různých dávek a bylo by pro ni složité si trvalé bydliště přehlásit. Dítě tak v důsledku nemůže nastoupit do školky v místě, kde fakticky žije.
Tento problém se netýká zdaleka všech lokalit, bohužel ale najdeme města jako jsou Chrudim nebo Slaný, kde kvůli podmínce trvalého bydliště každoročně nastupují do první třídy děti, které neměly nikdy možnost navštěvovat mateřskou školu. V lepším případě se s nimi pracovalo alespoň v předškolních klubech neziskových organizací. Ty ale nedokáží dětem ani jejich rodičům zprostředkovat to, co běžná školka, ve které mají možnost setkávat se s majoritními rodinami a naučit se pohybovat v prostředí podobném základní škole.
Ve Slaném se tento fenomén týká hlavně dětí z jedné neoficiální ubytovny, která svým nájemníkům neumožňuje si na její adrese nahlásit trvalé bydliště. Zároveň se město dlouhodobě potýká s problémem nedostatku míst ve školkách, a proto děti bez trvalého bydliště nemají šanci na přijetí. Rodiny na ubytovně, která je v dezolátním stavu, mají i bez toho spoustu jiných starostí. Obvykle zkusí zapsat do mateřské školy svoje první dítě. Jelikož se ale dočkali zamítnutí, s mladšími dětmi už se k zápisu ani nedostaví, nemá to prý cenu. A tak se objeví v mateřské škole, až když dítě dosáhne pěti let a musí ze zákona nastoupit do povinného předškolního ročníku. Ani tehdy ale neuspějí – povinnost poskytnout dítěti povinnou předškolní docházku totiž opět leží na obci, v níž má trvalé bydliště. A pokud je trvalé bydliště vzdálené od místa toho faktického třeba několik hodin jízdy, jediné co může obec takovému dítěti nabídnout, je plnění povinného předškolního roku formou individuálního vzdělávacího plánu. V praxi se tedy takové dítě během povinného předškolního roku dostaví dvakrát na přezkoušení do některé mateřské školy v místě svého trvalého bydliště a tím je zákonná povinnost splněna. Paradoxně tak ani povinný předškolní rok, jež vznikl právě s cílem zajistit, aby sociálně znevýhodněné děti docházely alespoň jeden rok do mateřské školy, nenabízí těmto rodinám způsob, jak svému dítěti zajistit školku, do níž by mohlo denně docházet.
Co s tím?
Najdeme ale i obce, kterým se tuto bariéru podařilo odstranit. Město Kolín, kde žije velký počet socio-ekonomicky znevýhodněných dětí a dětí cizinců, se rozhodlo tento problém vyřešit skrze jednotné nastavení kritérií pro přijímání do mateřských škol, jež zřizuje. Jako první v pořadí jsou zde přijímány děti, které dosáhly do konce srpna daného kalendářního roku pěti let (povinné předškolní vzdělávání) a děti s odloženou školní docházkou ze spádové oblasti. Jako druhé potom děti ze spádové oblasti, postupně od nejstaršího po nejmladší do naplnění volné kapacity.
Takto nastavená kritéria jednak ošetřují, že všechny děti mají možnost plnit si povinný předškolní ročník denní formou v mateřské škole. Jednak za spádové považují všechny děti, u kterých lze místo bydliště doložit nájemní smlouvou, takže odpadá problém s trvalým bydlištěm v jiném městě (příp. s nedořízeným místem pobytu u cizinců). Není tedy třeba prokázat se trvalým bydlištěm zapsaným v občanském průkaze, ale stačí doložit fakt, že ve městě rodina reálně žije.
Ve městě navíc působí nezisková organizace Prostor plus o.p.s. Ta zde kromě jiného poskytuje mateřským školám podporu formou asistentek, které pracují přímo v mateřské škole a zaměřují se na individuální podporu dětí s odlišným mateřským jazykem a dětí ohrožených sociálním vyloučením. Podpora těchto dětí díky tomu nekončí přijetím do mateřské školy, které je sice zásadní, ale mnohdy samo o sobě nestačí. Pro některé děti může být prostředí mateřské školy opravdu velká změna, která jim přináší spoustu stresových situací a nových výzev. Je pro ně proto důležité mít možnost individuální podpory ze strany asistentek, které vědí, jak s nimi komunikovat a co potřebují rozvíjet. A hlavně na ně mají čas a prostor, což pro paní učitelky v mateřské škole při velkém počtu dětí ve třídách není někdy při nejlepší vůli možné.
autorka: Emma Vrbová
