Zápisy jsou pro některé rodiče a děti slavností událostí, kterou prožívá celá rodina, pro jiné rodiče jsou plné překážek. V tomto miniseriálu k zápisům se chceme podrobně podívat na nejčastější bariéry.

Díl 3. Finanční náklady

Na první pohled lze možná namítat, že otázka finančních nákladů v mateřské škole není namístě. Školkovné je v rámci povinného předškolního roku zdarma pro všechny a stravné nepředstavuje žádnou velkou částku. Při hlubším pohledu dovnitř se ale začnou odkrývat mnohá ALE.

Jeden rok nestačí

Z mnoha domácích i zahraničních výzkumů víme, že pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí jsou zásadní dva a více let kvalitního předškolního vzdělávání. Jinými slovy jeden rok na dorovnání rozdílné startovní čáry nestačí. Potřebujeme tedy motivovat rodiny, které žijí většinou v materiální tísni, k tomu, aby své děti přihlásily k docházce do mateřských škol ideálně ve třech letech. V tu chvíli začnou hrát finanční náklady zásadní roli. Průměrná výše školkovného se pohybuje pohybuje kolem 700 Kč a velmi podobné je to i s cenami stravného. Sečteno, podtrženo: pro nízkopříjmovou rodinu je otázka výdaje ve výši přesahující 1.000 Kč měsíčně, nebo ponechání dítěte doma, relativně jasná.

„Před zavedením programu obědů do škol jsem několika rodinám musela vypočítávat, kolikrát týdně může jejich dítě přijít do školky, aby na to měli peníze,” vzpomíná Aneta Suchá, která dříve pracovala v MŠ Bohumínská v Ostravě. „Po zavedení obědů zdarma už děti z těchto rodin měly plnou docházku. Jediným zádrhelem byl ale systém odhlašování, který u obědů zdarma byl přísný. Pokud rodiny neměly kredit a tudíž neměly jak dát do školky vědět, že je dítě nemocné a nepřijde, naskakovalo tam penále.”

Další skryté náklady

Kromě výše zmíněných plateb na školkovném a stravném mnohé mateřské školky požadují po rodičích další platby – nejčastěji na divadélka a výlety. V září tak výdaje rodičů vystoupají v průměru o dalších 1.000 Kč.  Druhou podobnou položkou, nad rámec plateb za stravné a školkovné, jsou náklady na nákup hygienických či výtvarných pomůcek. Požadované položky se přitom liší region od regionu. V Plzni mají mateřské školky na seznamu například nákup dětského povlečení a lůžkovin přesných rozměrů a oblečení, které musí zůstat ve školce – jako jsou holínky, pláštěnka nebo boty s bílou podrážkou na tělocvik. To vše je pro část rodin, navíc s povinnou zálohou 1.000 Kč na stravném, výraznou překážkou.
Jiné školky požadují dvakrát za rok nákup spotřebního materiálu, přičemž seznamy se velmi různí. Někde jsou tyto požadavky pro rodiče povinné, jinde to nechávají na dobrovolnosti. Povinný seznam obvykle čítající do 10 položek stojí i při výběru nejlevnějších věcí další stovky korun.

Tuto praxi potvrzuje i Česká školní inspekce ve své zprávě Kvalita a efektivita vzdělávání a vzdělávací soustavy ve školním roce 2020/2021, kde uvádí, že roční náklady vůči rodičům v 60 % mateřských školách nepřesahují 2.000 Kč a v 11,6 % škol jsou až do 4.000 Kč. To, co je pro některé rodiče zanedbatelnou částkou, je ale pro jiné zásadním výdajem – zejména v případě, kdy se jedná o početnější rodinu.
Jsou to právě náklady, které pak část těchto rodičů vedou k tomu, že své děti do mateřských škol přivádí až v pěti letech, případě využívají jiné alternativy, jako jsou předškolní kluby realizované často neziskovými organizacemi, kde jsou náklady minimální či žádné.

Co s tím?

Odbourávání finančních bariér jako jedné z překážek pro zvýšení účasti dětí na předškolním vzdělávání má bezesporu smysl. To nakonec dokládají i data – například Analýza Medianu pro Nadaci OSF. Zavedené programy obědů do škol fungují v ČR již řadu let, byť lze zcela jistě zlepšit i jejich podobu a administrativní zátěž. Tou největší překážkou je, že v tuto chvíli záleží na zřizovateli, případně na vedení mateřské školy, jestli program zavede či nikoliv. Pokud má rodina ve své blízkosti školku, která do programu zapojena není, má jednoduše smůlu.

Právě zapojení mateřských škol v Chrudimi se snaží zlepšit organizace Amalthea. „Navázali jsme i partnerství s mateřskými školami a nastavili pravidelná setkávání na místní úrovni za účasti ředitelek MŠ, zástupců oddělení školství, odboru sociálních věcí, pedagogicko-psychologické poradny a dalších neziskových organizací. Na těchto setkáních jsme mimo jiné často a opakovaně řešili otázku obědů pro děti zdarma. Pardubický kraj však jako jeden z posledních nebyl zapojen do projektu “obědy pro děti v hmotné nouzi”. Společně s ředitelkami MŠ a dalšími subjekty jsme proto sepsali výzvu radním a požadovali zapojení kraje. To se v roce 2019 podařilo. Přímo v Chrudimi se hned zapojily 3 mateřské školy a postupně se přidaly další. V tomto roce je přihlášeno všech 6 mateřských škol. Ředitelky sdělují, že zapojení do projektu není nijak náročné, stejně jako administrace a vykazování. A přínosy jsou dle našeho názoru k nezaplacení,” popsala Jana Peřinová.

Další možností je osvobození od úplaty, které naše legislativa zná. Ve výroční zprávě ČŠI za rok 2018/19 je uvedeno, že od úplaty bylo v daném roce v Moravskoslezském roce osvobozeno 387 dětí, Královéhradecký kraj měl takových dětí 10. Takováto čísla ani zdaleka neodpovídají statistickým údajům rodin ohrožených příjmovou chudobou. „Moje zkušenost je taková, že rodiče nejsou často ani hlášení na úřadu práce a v tu chvíli nemají na osvobození od školkovného nárok,“ komentuje Aneta Suchá.

Za dobrou praxi lze určitě označit dobrovolný nákup požadovaných položek ze seznamu, jako je to například u mateřské školy Matěchova z Prahy 4. I v situaci, kdy je nákup dobrovolný, je v září a v lednu možné vidět rodiče nesoucí ráno tašky plné ubrousků, mýdel, pastelek či papírů.

Další příkladnou praxí je také namísto placených kroužků angličtiny, logopedie či speciální přípravy předškoláků zahrnout vše potřebné přímo do pedagogické práce ve třídách a minimalizovat tak praxi, ve které děti z majetnějších rodin startující z předních pozic dostanou již v mateřince podporu navíc, zatímco ti druzí jsou na „čekačce“.