Jak posílit systém péče o nejmenší děti tak, aby skutečně fungoval? A co se stane, když první roky života podceníme? Právě o tom jsme 26. 1. v Praze debatovali s Jamesem Cairnsem z Center on the Developing Child při Harvardově univerzitě, který přijel jako řečník Aspen Annual Conference 2026 kde vystoupil na panelu Making Systems Future-Ready: Investing Early. Jeho návštěvu jsme využili k setkání se zástupci ministerstev a dalšími klíčovými aktéry.

U jednoho stolu se tak potkali ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Edita Stejskalová i odborníci ze vzdělávání, zdravotnictví a sociálních služeb. Cílem bylo jediné: hledat cesty, jak lépe koordinovat péči o děti v raném věku. A rychle se ukázalo, že nejde jen o téma sociální politiky, ale o otázku zdraví a prosperity celé společnosti.

Co zaznělo?

James upozornil na souvislost, kterou často přehlížíme: nejčastější příčiny nemocí a úmrtí v dospělosti – onemocnění srdce, cukrovka nebo deprese – mají své kořeny právě v raném dětství. Investice do prvních let života proto nejsou jen „péčí o děti“, ale také prevencí budoucích zdravotních i ekonomických nákladů.

Na to přirozeně navázala debata o nerovnostech. Lucie Fuková a Edita Stejskalová otevřely téma rasismu jako faktoru, který ovlivňuje přístup k péči i vývoj romských dětí. Nejde přitom jen o postoje jednotlivců, ale o systémové bariéry, které dávají rodinám pocit, že do systému vlastně nepatří.

Z toho vyplynula zásadní otázka: Stačí peníze, aby se dětem dařilo lépe?

Nestačí. Vedle financí je potřeba fungující a spolupracující ekosystém služeb. Zájem, všímavost a koordinace jsou stejně důležité jako rozpočty. Jenže právě tam dnes narážíme na limity.

Kde jsou překážky?

  • Roztříštěná data – informace o dětech leží odděleně napříč resorty a neumíme je propojit
  • Nejasné definice – kdo je „ohrožené dítě“? V Mostě to znamená něco jiného než v Praze
  • Chybějící koordinace – nástroje máme, ale chybí nadhled a někdo, kdo dokáže rychle reagovat a propojovat

Co z toho vyplývá?

Shoda panovala v jednom: investice do raného dětství dává smysl ekonomicky i společensky. Otázka už nestojí, zda do toho jít, ale jak to dělat lépe. Nepotřebujeme další strategie na papíře – potřebujeme lépe řídit to, co už existuje.

Klíčem jsou vztahy napříč resorty a jasná odpovědnost. Jako jedno z možných řešení zaznělo posílení role někoho s mandátem překračovat hranice ministerstev – například ombudsmana, který by dokázal oblast zdraví, školství a sociálních věcí skutečně propojovat.

Děkujeme Jamesi Cairnsovi za inspiraci a všem účastníkům za otevřenou diskusi. Opakovaně se nám potvrzuje, že právě neformální setkání vytvářejí prostor pro upřímnou výměnu zkušeností a hledání společných řešení. A právě tam často začíná skutečná změna.

Text: Vlasta Kratochvílová Holéciová