Rané dětství je období, které zásadně ovlivňuje celý další život. Během prvních šesti let probíhá 90 % vývoje mozku, přičemž největší část už v prvních dvou letech. Prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, má přímý vliv na jeho zdraví, vzdělání i psychickou odolnost. Investice do tohoto období se dlouhodobě vyplácí – později je to vždy složitější a mnohem nákladnější.
Představte si Martina a Elišku ve věku dvou let. Narodili se oba zdraví a se stejnou chutí poznávat svět. Po čase Martin staví věže z kostek, maluje, s rodiči si čte pohádky a těší se do školky. Eliška má milující rodiče, ale oba pracují na třísměnný provoz a společného času je málo. Tam, kde bydlí, není dětské hřiště ani školka.
Když se potkají při zápisu do školy, Martin má bohatou slovní zásobu a dokáže se soustředit. Eliška zaostává v mnoha oblastech o více než rok. Základní škola tento rozdíl už nevyrovná – během devíti let se naopak ještě prohloubí.
Vzdělávací nerovnosti nevznikají až ve škole. Už ve dvou letech je vidět rozdíl mezi dětmi, které mají podporu, a těmi, které ji nemají.
Podle výzkumů z celého světa jsou roky před nástupem do školy klíčové — právě tehdy si dítě vytváří chuť učit se a základy, na kterých staví po zbytek života. Co dítě v tomto období zamešká, se později dohání jen velmi těžko.
Proto patří včasná podpora v předškolním věku mezi klíčové nástroje pro snižování nerovností — potvrzuje to i zpráva České školní inspekce.
Včasná péče je síť služeb pro rodiny s malými dětmi od narození do šesti let, které se ocitly v náročné situaci. Může jít o rodinu, která je osamocená, řeší bytovou nouzi, zdravotní problémy nebo jim nezbývají peníze na konci měsíce. Až čtvrtina úplných rodin v Česku totiž každý měsíc vyjde se svým rozpočtem sotva na nulu.
Pracovníci včasné péče přicházejí přímo do rodin – pomáhají řešit každodenní věci, které ostatním připadají samozřejmé, ale pro strádající rodinu představují nepřekonatelnou překážku.
Může jít o zdánlivé drobnosti: ukázat mamince, jak si doma s dítětem hrát, jak mu číst pohádky nebo připravit svačinu. Tatínka poprvé doprovodit na hřiště nebo na den otevřených dveří do mateřské školy, kam by mohlo jeho dítě brzy nastoupit.
Jindy jde o věci složitější – pomoct rodičům vyplnit formuláře nebo najít dětského lékaře. Každé desáté dítě v Česku totiž žádného nemá. Pracovníci fungují jako spojka mezi rodinou, školou a dalšími institucemi.
Bez včasné péče se může stát, že tříletá holčička do mateřské školy vůbec nenastoupí a v šesti letech ji budou považovat za nevzdělatelnou, jen proto, že jí rodina nedokázala vytvořit podmínky pro její rozvoj. Tři roky ve školce dítěti dají základ do života — naučí se vycházet s vrstevníky, respektovat pravidla i autority a získá dovednosti, bez kterých se další školní léta zvládají mnohem hůř.
Právě proto pracovníci pomáhají rodičům se zápisem do mateřské školy a s tím, aby dítě docházku skutečně zvládlo.
Včasná péče vytváří stabilní model, který zachytí problém dřív, než přeroste – ať už jde o zdravotní potíže nebo opožděný vývoj dítěte. A to se vyplatí: prevence vyjde společnost mnohonásobně levněji než pozdější improvizované řešení záškoláctví, předčasného odchodu ze vzdělávání, kriminality nebo nezaměstnanosti.
Včasná péče je prorodinná investice, která šetří peníze daňových poplatníků – a pomáhá přímo tam, kde je to potřeba.
Investice do prvních let života dětí nejsou jen prevencí budoucích zdravotních a ekonomických nákladů – podporují zdravý rozvoj každého člověka i celé společnosti.
zdroj: Analýza Deloitte
zdroj: Analýza Deloitte
Rané dětství je věk do šesti let dítěte včetně období těhotenství. Je to fáze života, ve které se nejen mozek nejrychleji rozvíjí. Na děti v tomto věku má nejzásadnější vliv prostředí, ve kterém žijí.
Podporuje rodiče v péči o dítě v období, kdy je rodičovství nejnáročnější, tedy od narození do 6 let. Programy včasné péče mohou probíhat doma, v rodinném nebo komunitním centru, v předškolním klubu nebo v mateřské škole.
Prostředí, které dítěti poskytuje fyzické i emoční bezpečí a zároveň dostatek podnětů k rozvoji. Zahrnuje vhodné hračky, sociální interakce, veřejný prostor a přítomnost pečujícího dospělého.
Zdravotníci, učitelé a sociální pracovníci společně hledají a koordinují způsoby, jak účinně pomáhat dětem a jejich rodinám.
Je takové dítě, které vyrůstá ve složité rodinné situaci, nejistém bydlení, omezeném přístupu ke vzdělání, službám nebo podpoře. Přitom se nejedná o nedostatek schopností dítěte nebo rodiny.
