Novou členkou odborné rady Platformy pro včasnou péči se stala Tereza Svačinová ze SOFA. Jako manažerka projektu Signály v uplynulých pěti letech sbírala cenné poznatky přímo z terénu – hovořila s odborníky napříč sektory o tom, co v podpoře ohrožených dětí funguje a kde systém selhává. V rozhovoru s námi sdílela, čemu se chce v Platformě věnovat, jaké zkušenosti ze Signálů přináší a která témata považuje za klíčová v oblasti raného dětství ohrožených dětí.

Terezo, svoje zkušenosti jste se rozhodla šířit dál, a proto jste se stala členkou odborné rady Platformy pro včasnou péči. Co byste chtěla do Platformy přenést ze své dosavadní práce a profese?

V rámci projektu Signály jsem během posledních pěti let měla možnost mluvit s mnoha zástupci z terénu o tom, co funguje a nefunguje v podpoře ohrožených dětí. Byli to zástupci nejen ze školství a sociálního segmentu, ale také ze zdravotnictví, od policie, soudů a mnozí další, kteří přicházejí do kontaktu s ohroženými dětmi. Ráda přispěji do Platformy svými poznatky z terénu, kde vnímají sami aktéři mezioborové sítě největší nedostatky v systému a které z nich může právě Platforma pomoci vyřešit.

Čemu se chcete v Platformě věnovat? Na co chcete směřovat svou pozornost?

Určitě na větší podporu učitelek a učitelů mateřských škol v oblasti včasné identifikace ohrožených dětí a jejich následné podpory. Role mateřských škol je v této oblasti nezastupitelná. Jsou velmi často první, kteří vídají dítě v delším časovém úseku, vidí dvakrát denně interakci s rodiči, pokud jsou všímaví, mohou pomoci včas a změnit tím kurzor plavby dítěte včas, nasměrovat jeho cestu životem do lepšího přístavu. Navíc ze školení v mateřských školách vnímám velkou ochotu paní učitelek dětem pomoci včas, jen potřebují mít lepší povědomí jak a také například kam dál rodinu nasíťovat.

Byla jste manažerkou projektu Signály od SOFA. Jaké zkušenosti z této role si odnášíte a jak je chcete využít v Platformě?

Mohu předat cenné zkušenosti v komunikaci se stakeholdery na různých úrovních systému, ať už na regionální či národní úrovni a také jak motivovat a podpořit aktéry v terénu ke spolupráci, jak snížit jejich zátěž a efektivně spolupracovat.

Co vnímáte jako nejpalčivější témata v oblasti raného dětství u ohrožených dětí?

Vnímám velkou roztříštěnost systému. Každý z terénu má například o příběhu dítěte jen kousek informace, učitel ví, že dítě spí při hodinách, nemá svačiny, sociální pracovnice ví, že rodina nemá vhodné bydlení a maminka nemá práci, policista zasahuje v noci k případům domácího násilí, doktorka ví, že dítě nedochází na prohlídky, ale dokud se mozaika nespojí a odborníci si neposdílí jednotlivé časti například na případovém setkání a nenaplánují plán spolupráce, situace se nezlepší.

Kde podle vás systém nejvíce selhává a co by se mělo změnit?

Systém velmi selhává v nedostatečné podpoře prevence. Naopak vynakládá vysoké finanční prostředky až do nutných intervenčních opatření, která jsou mnohem nákladnější. Je třeba změnit toto nastavení napříč ministerstvy. Velmi důležitou roli v oblasti včasné identifikace ohrožených dětí a jejich podpory zastává sociální pedagog, takže vnímám jako zásadní jeho systémové ukotvení a zajištěné financování této pozice pro školy. V ideálním světě zajistit minimálně sdíleného sociálního pedagoga také pro školky.

Když se podíváte do budoucna, kde byste chtěla vidět Platformu za pět let? Co byste si přála, aby se za tu dobu podařilo změnit?

Platforma pro včasnou péči je velmi činorodá a její členové jsou nadšení srdcaři, ve kterých je velká síla věci měnit. Myslím, že už nyní se jí daří navázat komunikaci s důležitými stakeholdery. Myslím, že může přenést spoustu dobrých praxí na systémovou úroveň a dostat téma včasné péče do povědomí politiků.

Jakými třemi slovy byste charakterizovala Platformu pro včasnou péči?

Energie, odhodlání a otevřenost.

A na závěr trochu osobněji – co vás motivuje a naplňuje v práci s ohroženými dětmi? Máte nějaký konkrétní moment nebo příběh, který vás utvrdil v tom, že tahle práce má smysl?

Vnímám to tak, že každé včas podpořené ohrožené dítě a jeho rodina má šanci zažít spokojenější život, takže mě naplňuje a motivuje každý jeden příběh, který se nám podaří posunout správným směrem. Zároveň je pro mě velký motor vidět zapojené odborníky, kterým dávají smysl naše aktivity na podporu včasné identifikace ohrožených dětí, že vnímají posun v této oblasti v jejich území, cítí se kompetentněji, znají se lépe navzájem, jsou motivovanější a všímavější k signálům ohrožených dětí.

Za poslední roky jsem se utvrdila v tom, že práce, kterou děláme má smysl úplně kdekoli, jak v územích, kde se nachází více dětí ohrožených chudobou, ze sociálně znevýhodněného prostředí, tak v územích, kde sice není tolik sociálně slabých rodin, ale je tam zase vysoká rozvodovost, více problémů s duševním zdravím dětí, tlak na výkon, domácí násilí. V rámci case managementu jsme měli v podpoře děti s různými problémy, holčičku s vážným onemocněním ledvin, chlapce s nádorem na mozku, děti s úzkostmi, děti, které se sebepoškozovaly, ale také děti s rodiči, kteří řešili bydlení, finance a mnohé další problémy. Příběhů bylo mnoho. Dá se říci, že do půl roku byl v každém případu posun, který rodinu stabilizoval a dítěti se ve škole se začalo dařit lépe. Proto stále motivujeme školy ke svolávání tzv. případových setkání a nabízíme také sociálním pedagogům metodické vedení v metodě case managementu.

Rozhovor vedla Vlasta Holéciová, foto: SOFA