Už 15 let se v brněnském středisku Teen Challenge věnují práci s dětmi v předškolním věku, které pochází ze sociálně vyloučeného prostředí. Předškolní klub je v provozu čtyřikrát týdně a náplň je podobná jako ve školce. Za dobu existence klubu se ale situace výrazně proměnila. „Děti v předškolním ročníku už jsou v našem klubu jen výjimečně, většina jich navštěvuje mateřskou školu. Z toho máme velkou radost,“ popisuje úspěchy brněnské organizace Jitka Opálková z Teen Challenge. Mluvili jsme se ní o nejen o včasné péči, ale i o aktuální situaci ve vzdělávání dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí na Brněnsku. 

Nově jste členy Platformy pro včasnou péči, co vás k tomuto rozhodnutí vedlo? A co si od členství slibujete?

O rozhodnutí stát se členy Platformy jsme přemýšleli delší čas. Naší motivací bylo především vědomí, že je dobré spojovat  se v úsilí o změny v systému. Chceme se učit od dalších odborníků a sdílet i naše zkušenosti. Od členství si slibujeme naplnění těchto očekávání.

„Včasná péče je pro nás základem pro dobrý start do života. V našem pojetí začíná nejpozději narozením dítěte,“ říká Jitka Opálková. 

Povězte, jak vnímáte včasnou péči? Kde vidíte její hlavní přínosy?

Včasná péče je pro nás základem pro dobrý start do života. V našem pojetí začíná nejpozději narozením malého človíčka. Každé mámino a tátovo slovo, pohled, dotyk, každá písnička, to všechno začíná skládat srozumitelnou mozaiku v životě dítěte. Díky včasné péči se dítě učí rozumět sobě, lidem, věcem i světu okolo sebe. Objevuje v sobě dary, které dostalo – schopnost se učit, tvořit, hrát si, přemýšlet. Je to pro nás mnohem komplexnější otázka než připravenost na školní docházku. Je za nás důležité poskytnout tuto péči všem dětem, bez ohledu na to, do jakých podmínek se narodily.

V Brně provozujete předškolní klub pro děti ze sociálně vyloučeného prostředí. Můžete službu  představit?

Letos v květnu vlastně slavíme výročí. Je to patnáct let od chvíle, kdy jsme začali pracovat samostatně s předškolními dětmi. Cíleně jsme se tehdy rozhodli pro děti, které vyrůstaly na komerční ubytovně a u tohoto zaměření jsme zůstali dodnes, třebaže spektrum dětí, kterým se věnujeme, je dnes širší.

Služba předškolního klubu se postupně rozšiřovala, měnila se i forma jejího poskytování. Dnes je předškolní klub v provozu čtyřikrát týdně, v dopoledních hodinách. Většinu dětí přivádí rodiče, některé doprovázíme ze vzdálenější ubytovny. Náplň je podobná jako ve školce – svačinky, hygiena včetně čištění zoubků, hra, společné cvičení, zpívání, pohybové aktivity v tělocvičně, logopedické chvilky, krátká chvilka zamyšlení, vše má své místo a čas, abychom dětem pomohli také s vnímáním času a prací s jejich pozorností. Máme ale radost, že děti v předškolním ročníku už jsou v našem klubu pouze výjimečně, většina jich navštěvuje MŠ.

Pracujete i na rozvoji rodičovských kompetencí?

Považujeme se za klíčové partnery rodičů. Chceme pro ně být těmi, kdo jim pomůžou lépe a komplexněji pečovat o svoje děti. Vnímat lépe jejich rozmanité potřeby, nebýt jen reaktivní, ale směřovat k proaktivnosti. Pomáháme jim posouvat jejich limity a důvěřovat tomu, že oni i jejich děti zvládnou náročné úkoly, které jsou před nimi. Takže ano, pracujeme na rozvoji rodičovských kompetencí.

Co považujete za váš největší úspěch v oblasti včasné péče? Můžete uvést konkrétní příklad nebo příběh klienta?

V naší práci jsme prožili mnoho krásných i těžkých chvil. Úspěch je to vždy, když dítě něco pochopí, získá odvahu, když rodič začne povzbuzovat svoje dítě. Minulý týden naučila jedna maminka počítat svoji předškolní dceru do deseti. Zvládly to spolu, to je velká radost. V současné době je pro nás nejkrásnějším příběhem fotbalový klub Titánů, který založila naše kolegyně Pavla se svým manželem Mirkem. Jejich děti byly před dvanácti lety jedny z těch, které prožily několik let svého života v našem předškolním klubu. Dnes spolu s ostatními vyhrávají turnaje.

Jak byste popsala situaci v Brně z hlediska vaší cílové skupiny? Sledujete v poslední době nějaký trend, ať už pozitivní nebo negativní?

Situace v Brně se v posledních letech v mnoha ohledech změnila k lepšímu. Více dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí dnes chodí do mateřských škol. Brno je velmi dobře zasíťované službami. Mnoho rodin se dostalo k důstojnému bydlení.

Ale mnoho problémů přetrvává, na pracovní skupině tvoříme desegregační plán pro Brno, existují bariéry na trhu práce i bydlení, často z důvodu etnicity. Velkým problémem stále zůstává užívání návykových látek se všemi jeho dopady.

Za dobu existence jste v Brně etablovanou organizací. S jakými institucemi a organizacemi v moravské metropoli spolupracujete? Co vám tato spolupráce přináší?

Mnoho našich klíčových partnerů máme v našem městě, protože naše témata jsou často lokální. Setkáváme se, jak s partnery z municipality – Orgán sociálně-právní ochrany dětí, prevence kriminality, sociální odbor, odbor školství, úřady městských částí, tak i s dalšími důležitými subjekty občanské společnosti – další NNO – Petrov, Armáda spásy, IQ Roma Servis, Podané ruce a mnoho dalších. Důležitým partnerem je pro nás i Agentura pro sociální začleňování, místní církve a drobní a střední podnikatelé. Věříme, že vzájemná spolupráce nás všechny obohacuje.

Na jaké překážky ve vaší práci nejčastěji narážíte? Co by vám vaši práci usnadnilo?

Překážky vnímáme spíše jako výzvy, často nám pomáhají rozvíjet naši tvořivost a vytrvalost. Výzvou je určitě navazování dlouhodobých partnerství napříč občanskou společností. Před lety jsme někdy naráželi na nepřijetí kvůli křesťanským hodnotám naší organizace. Dnes se s tím již nesetkáváme. Myslím, že si napříč společností uvědomujeme, že jsme na stejné lodi a být tolerantní znamená vyžadovat respekt nejen k hodnotám mým, ale i druhých.

Vedle Brna máte i pobočku na pražském Žižkově. Můžete o ní prozradit víc?

Centrum dětí a mládeže na Žižkově vzniklo již v roce 2003. Od té doby se Praha 3 velmi proměnila. Cíleně se snažila o odsun sociálně slabých rodin za hranice hlavního města, a tak se rodiny přesunuly do Kladna, Jirkova nebo do Chánova. Práce s dětmi však pokračuje dál. Velkou část tvoří nyní také děti z Ukrajiny.

V týmu vedoucích je nyní zapojen mladý muž Kristián, kterému služba pomohla změnit jeho život. Více dětí, které navštěvovaly centrum od raného věku díky podpoře vystudovalo a dnes pracují a mohou bořit mýty o Romech, které v naší společnosti stále přetrvávají.

Co aktuálně v Teen Challenge vnímáte jako největší výzvu?

Největší výzvou je pro nás v současnosti tvorba strategií pro celou organizaci. Potřebujeme reagovat na změny ve společnosti, ale nechceme to dělat nahodile, ale potřebujeme si na své cestě vyznačit určité milníky. Takže v současnosti tvoříme fundraisingovou koncepci, komunikační strategii a další klíčové plány. Naším cílem je být skutečně stabilní a důvěryhodnou organizací, která pomáhá lidem k životu bez závislosti.

V Teen Challenge jste řadu let, z čeho máte za dobu vašeho profesního působení v organizaci radost? Co vás těší?

Občas se mi stává, že mě na ulici zastaví mladá žena nebo muž. Osloví mě jménem, ptají se, jak se mám, vyprávějí svoje vzpomínky na chvíle, které jsme společně prožili. To je radost, vědět, že díky práci Teen Challenge se o kousek zlepšil život druhého.

Ve zkratce o Teen Challenge

  • Středisko v Brně patří do sítě služeb mezinárodní křesťanské organizace Teen Challenge. Tato organizace byla založena pastorem Davidem Wilkersonem v 50. letech 20. stol. v USA a nyní působí ve více než 90 zemích světa.
  • V Brně provozuje předškolní klub pro děti ze sociálně vyloučeného prostředí. Cílem práce s dětmi je ukázat jim, že existuje také jiný způsob života, než jaký znají z prostředí, kde vyrůstají.
  • Působí v Brně a v Praze na Žižkově. Je členem Platformy pro včasnou péči.

Rozhovor vedla Vlasta Holéciová, foto: archiv Teen Challenge