Platforma propojila mnoho organizací a zúročila jejich zkušenosti v práci pro zlepšení včasné péče

Říká vědkyně, specialistka tvorby školních metodik, spoluautorka řady výzkumů o předškolním vzdělávání a nově také členka odborného kolegia Platformy pro včasnou péči, Mgr. Jaroslava Simonová, Ph.D. z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání, Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Mluvili jsme s ní o tom, proč se rozhodla podpořit Platformu, prozradila nám také svou vizi ke snižování nerovností v českém vzdělávání. Na společné snažení ve prospěch rozvoje včasné péče a především předškolního vzdělávání se moc těšíme. 

Paní Simonová, z jakého důvodu jste se rozhodla podpořit právě Platformu pro včasnou péči?

Činnost Platformy sleduji už poměrně dlouho a považuji ji za velmi přínosnou. Zvláště se mi líbí, že dokázala propojit zástupce mnoha organizací a zúročit jejich potenciál a zkušenosti v dlouhodobé systematické práci pro zlepšení včasné péče.

Také jsem měla příležitost s Platformou spolupracovat při realizaci projektu zaměřeného na vyhodnocení dopadů zavedení povinného předškolního vzdělávání, při kterém nám expertní vhled členů Platformy byl velmi nápomocný.

Především ale považuji období od narození dítěte do absolvování prvních ročníků za klíčové pro jeho další život a zaměření Platformy právě na toto období a na rodiny v ohrožení, vnímám jako zcela zásadní oblast, ve které je velmi potřebné se angažovat.

„Včasnou péči považuji za základní a naprosto zásadní složku obecné péče o děti a jejich rodiny,“ říká Jaroslava Simonová. 

Čím byste chtěla do Platformy přispět?

Ráda bych přispěla svými znalostmi a zkušenostmi týkajícími se předškolního vzdělávání a péče a vzdělávací politiky dle aktuálních potřeb Platformy.

Jak vnímáte včasnou péči? Proč je podle vás důležitá?

Včasnou péči považuji za základní a naprosto zásadní složku obecné péče o děti a jejich rodiny. Velký přínos vidím v tom, že pokrývá různorodé dimenze potřeb dítěte a rodiny. Zaměření na děti a rodiny v ohrožení má velký potenciál pomoci řešit problémy ještě v zárodku, což je žádoucí jak vzhledem k rodinám, tak k celospolečenským dopadům.

Ve včasné péči je zásadní spolupráce jednotlivých aktérů. Jak by podle vás měla vypadat součinnost klíčových resortů, které jsou navázány na včasnou péči (MPSV, MZČR, MŠMT)?

Především by měla být dlouhodobá a vedena silnou a sdílenou vizí. Spolupráce tří resortů s velmi obsáhlými agendami, ve kterých včasná péče – přiznejme si to – není právě prioritou, bude ještě vyžadovat mnoho práce, ale především dobré vůle.

Za důležité také považuji nezůstat u obecných proklamací, ale věnovat se v rámci spolupráce ministerstev i velmi konkrétním agendám. Proto považuji za užitečné získat pro konkrétní projekty včasné péče klíčové pracovníky ze všech dotčených resortů a vytvořit prostor pro společný postup.

Máte osobní vizi, jak by měla vypadat cesta ke snižování nerovností v českém vzdělávání?

Cesta k snižování nerovností je důkladně dlážděná mnoha strategiemi, akčními plány, usneseními a dalšími nástroji, které má veřejná politika k dispozici. Připadá mi, že se nám ovšem stále nedaří dostatečně měnit základní předpoklad pro jejich uskutečnění – postoje jednotlivých aktérů.

Jenom společnost, ve které dostatek lidí věří, že je správné pomáhat všem slabším a nejenom těm, kteří jsou nám sympatičtí, či mají skvělé PR, může být ve snižování nerovností úspěšná. Proto je mojí osobní vizí, co nejvíce přispívat k tomu, aby takových lidí ve společnosti přibývalo. Napomoci tomu může práce na konkrétních projektech a sdílení zkušeností, v co nejširším společenském záběru.

Text: Vlasta Holéciová, Foto: archiv Jaroslavy Simonové