V obrnické mateřské škole se společně vzdělávají děti ze sociálně znevýhodněného prostředí i děti z dobře situovaných rodin. Může za to především celkový program a nastavení zdejší mateřinky. Ta mimo jiné sází na prožitkové učení, učení s chybou a v souvislostech. O předškolním vzdělávání v obci Obrnice, kterou Rada Evropy ocenila jako první českou obec za integraci Romů, jsme mluvili s Vladimírou Pechanovou, ředitelkou zdejší mateřské školy a nově také členkou Rady Platformy pro včasnou péči.

V podtitulu názvu vaší školy zní „Školka plná pohody“. Co si pod tím můžeme představit?

Pohoda se rovná spokojenost dětí i zaměstnanců. V pohodové školce si vážíme jeden druhého a vzájemně se podporujeme. Cíl vzdělávání nezaměřujeme na výkony, ale na potřeby každého dítěte, na jeho individualitu a osobní tempo. Pohoda u nás se rovná vzájemnému respektu a toleranci. Pohoda je to, když se děti do mateřské školy těší a odpoledne se jim z ní nechce.

Zásadní je hlavně pohoda psychická, protože podmínky některých rodin, z nichž děti pochází jsou stále zhoršující. Pro některé děti je zásadní to, že zde mají pestrou a plnohodnotnou stravu, teplo a klidný přístup. Pohoda znamená možnost výběru, kam chceme směřovat a jakými prostředky toho chceme dosáhnout. Při plnění cíle dáváme svobodu dětem i nám, dospělým.  

Obrnice jsou místem, kde je nejvíc exekucí v Česku na počet obyvatel. Jaký máte podíl dětí ze znevýhodněného prostředí?

Podíl dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí souvisí s lokalitou, kde mateřská škola sídlí a tento počet kopíruje. V současné době je to kolem 61 %, je však většinou vyšší, vzhledem k velmi vysoké fluktuaci dětí z tohoto prostředí. Na začátku školního roku to bylo 80 %.

Nedávno jsme publikovali rozhovor s Šárkou Procházkovou, ředitelkou 1. mostecké mateřské školy. V rozhovoru zmiňovala, že v prostředí školky se rozdíly mezi dětmi stírají. Platí to i u vás?

Ano, žádné z dětí nemá vůči jinému předsudky ani očekávání. Děti jsou opravdu ty čisté duše, do kterých se podepisuje realita, zkušenost a předsudky až v jejich pozdějším věku. Děti u nás neřeší barvu pleti, jazykové dovednosti a bariéry ani zdravotní postižení.

Děti prvořadě zajímá, s jakými hračkami si budou hrát, jaké aktivity jim připraví paní učitelky a jací kamarádi jsou dnes ve školce. Musím zdůraznit, že ani ze strany rodičů se nesetkáváme s negativními projevy vůči jakýmkoliv skupinám.

V mateřské škole se společně vzdělávají děti vyloženě z chudých rodinných poměrů, a naopak z rodin velmi dobře finančně situovaných. Jsme rádi, že se nám poměry sociálně odlišných rodin prolínají a těší nás, že naši školu navštěvují i děti, jejichž rodiče neřeší sociální statut, ale naopak upřednostňují naši školu pro náš celkový program, přístup a vybavení.

Na úvodních třídních setkáních zdůrazňujeme poslání mateřské školy, cíle vzdělávání, ujasníme si pravidla vzájemné komunikace a poté důsledně dbáme na daná pravidla mateřské školy.

Na prvních společných akcí rodiče zjišťují, že všichni pedagogové jsou tu jen a jen pro potřeby jejich dětí a že ke všem dětem přistupujeme stejně, mají stejné podmínky a možnosti. Zkrátka poskytujeme jim oporu přesně podle jejich potřeb.

Říkáte, že se s předsudky příliš nesetkáváte. Jak to, že k vám rodiče přichází nezaujatí?

Domnívám se, že vytváření bariér je často způsobeno neznalostí a počáteční nedůvěrou k systému.

Pokud umožníme rodičům detailně poznat prostředí mateřské školy, pokud je seznámíme se všemi zaměstnanci a svým chováním a pochopením, tak si získáme jejich důvěru. Bariéry se prolomí a spolupráce bývá již obvykle na velmi dobré úrovni.

Jak říkám, je potřeba s rodiči pracovat intenzivně, každý den s nimi mluvit o pokrocích dítěte, pozitivně motivovat k další docházce, ptát se, jak jim osobně se daří. Dokonce se stává, že se na nás obrací i ve svých osobních záležitostech.

Před vyhlášeným zápisem do MŠ u nás probíhají dny otevřených dveří, kdy všichni mohou poznat, jak to u nás chodí. V podstatě jsme otevřenou školou pro každého během celého roku. Kdykoliv u nás někdo zazvoní a ptá se na umístění dítěte, pozveme ho k nám, k prohlídce školy, bez přetvářky, opravdu kdykoliv.

Nabízíme spoustu aktivit pro děti a jejich rodiče. Pokud se zúčastní rodiče, pak k sobě přizvou i další členy rodiny, kamarády, sousedy. Těší nás hojná účast, i když už se někdy do tříd jen tak tak vejdeme. Zde vidíme velký potenciál a s lidmi mluvíme o důležitosti předškolního vzdělávání a zveme jejich děti k účasti na něm.

Které nejčastější problémy s rodinami řešíte?

Nevím, zda se dá říct, že jde o problém. Každoročně, po nástupu nových dětí do školky se setkáváme s nedodržováním pravidel školy. Například, když rodiče vodí dítě do školy kdykoliv. Přesněji, rodiče, kteří například nepracují, nemají zažitá pravidla, přivedou dítě až se vyspí. Nebo naopak, nedodržují dobu vyzvedávání dětí ze školy.

Nevyužíváme žádné restrikce, napomínání či obesílání dopisů o nedodržování školního řádu. S rodiči prostě jen důsledně a stále komunikujeme a vysvětlujeme.

Musím zmínit, že jako jeden a asi jediný velký problém spatřujeme v tom, že některé rodiny se potýkají s obrovskými finančními problémy, které se více a více v této době promítají v péči o děti. Nemají peníze například na vhodné na oblečení.

U nás míváme pro krajní případy oblečení, které můžeme při pobytu ve školce dítěti zapůjčit. Nechceme, aby skutečnost, kdy rodiče nemohou z jakýchkoliv důvodů dítěti oblečení pořizovat, byla důvodem k neúčasti na vzdělávání. V zimním období nemají některé děti teplé boty, bundy, šály, kalhoty. V těchto případech se snažíme rodiny nasměrovat na Obrnické centrum sociálních služeb (OCSS Obrnice), kde jim mohou konkrétně pomoci.

Chápu, že mateřská škola má v této oblasti omezené kapacity. Jak vám centrum pomáhá?

S příspěvkovou organizací Obrnické centrum sociálních služeb spolupracujeme velmi intenzivně. Sídlí v obci, zná místní lokalitu i každého obyvatele obce. Pracovníci centra vyhledávají rodiny, jejichž děti mají povinné předškolní vzdělávání a vysvětlují jim důležitost vzdělání. Každý, kdo se do obce přistěhuje je podchycen danou službou, která je směřuje na patřičné instituce, pomohou jim se zápisem do mateřské školy nebo základní školy.

Když se ve školce objeví dítě, v podstatě celá rodina, která potřebuje nějakým způsobem pomoci, pak se scházíme společně a potíže se snažíme vyřešit. Máme sepsané Memorandum o spolupráci mezi mateřskou a základní školou a OCSS, což nám dost pomáhá. Spočívá nejen v pravidelném setkávání a sdílení praxe mezi námi.

Snažíme se rodině pomoci ve více oblastech najednou, jde nám o to, vybudovat důvěru, která je nesmírně důležitá. Chceme působit především preventivně.

Druhou část rozhovoru budeme publikovat 22. 2. 

Text: Vlasta Holéciová