Hrdinové nemusí být vždy jen ti v bílém plášti, co zachraňují svět před zkázou. Naopak, jsou hrdinové, které míjíme možná každý den na ulici. Právě jejich příběhy vám chceme přiblížit. Dnes představujeme hrdinku Lenku.

Lence je dvacet osm let a je maminkou šesti dětí. Tři děti již navštěvují základní školu, jedno dítě školu mateřskou a předposlední navštěvuje předškolní klub, nejmladší – batole, se ještě vozí v kočárku. Maminku jsem si vybrala jako hrdinku včasné péče, protože si zaslouží náš obdiv. Ač bydlí v nepříznivých podmínkách na jedné z ostravských ubytoven, tak ukázkově pečuje o všechny své děti a velmi dbá na jejich vzdělání. Děti mají pravidelnou docházku, navštěvuje všechny společné akce a opravdu je vzorem pro ostatní maminky. Ačkoliv by si mohla stěžovat na únavu nebo nedostatek času, vždy je veselá, se vším nápomocná. Dokonce ještě pomáhá ostatním maminkám jejich děti vyzvedávat z předškolního klubu. Proč si myslí, že je škola pro její děti důležitá, čtěte v rozhovoru s ní.

 

Na jakou školu se hlásil váš syn?
Syna jsem přihlásila do školky, kam už mi chodí starší děti. Je sice dál od mého bydliště, ale už jsem tam měla starší děti, tak to pro mě byla jasná volba.

Jakým způsobem jste se o zápisu dozvěděla?
O zápisu mi řekly učitelky ve školce, tím, že už mě znají a věděly, že mám ještě mladšího syna, kterého tam budu taky přihlašovat.

Dostala jste včas potřebné informace? Pokud ne, co byste potřebovala v předstihu vědět? Jak zápis probíhal?
Informace jsem nějaké věděla z dřívějška, ale překvapilo mě, že tento rok probíhal zápis elektronicky. Paní učitelka mi sice dala papírovou přihlášku do ruky, ale chtěla po mně, abych ji doma vyplnila v počítači elektronicky. A to už pro mě nastal problém. My sice doma notebook máme, ale já ani můj partner neumíme vyplňovat přihlášky nebo někde takhle psát do formuláře.

Jak hodnotíte prostředí školy a komunikaci s vyučujícími? Získali si vaši důvěru?
Ze začátku jsem měla velké obavy, protože mi dcera říkala doma věci, že ji paní učitelka nechává za trest v koupelně nebo že ji děti bijí. Několikrát jsem se na to ve školce ptala a byla jsem ujištěna, že nic takového se ve školce neděje. Vím, že děti rádi přehánějí, tak jsem to nechala být. Klidná úplně nejsem, ale to nebudu asi nikdy, přece jen svěřuji děti cizím lidem.

Jak na zápis vzpomíná vaše dítě? Jaký měl první dojem ze školy?
Syn byl nadšený, navštěvoval sice předškolní klub, ale ve školce viděl, že mají o hodně více hraček a taky ví od starší dcery, že tam bude mít více kamarádů než v předškolním klubu.

Je něco, co byste ráda na současném systému zápisu změnila? Jak by měl podle vás probíhat „ideální“ zápis?
Určitě bych změnila ten systém, že se přihláška musí vyplnit přes počítač. Znám hodně rodin, co doma nemají počítač a nemají tu možnost to vyplnit. Nebo jako třeba já neumí pracovat na počítači, abych si tam sama dokázala najít odkaz a udělat všechno správně.
Mně nakonec pomohla paní učitelka, že jsem ji tu přihlášku vyplnila ručně a ona to pak přepsala to počítače. Taková věc člověka stresuje, aspoň mě určitě. Stydím se a připadám si trapně, když musím říct, že to neumím, nebo že doma nemám počítač. A věřím, že hodně rodičů to musí i odradit, prostě se tam stydí jít a říct, že to neumí. Ideální zápis by podle mě byl, kdyby přihlášky byly jako předtím, kdy jsme je vyplňovali ručně.  Taky by se mi líbilo kdyby tam byl pro děti nějaký program třeba, aby se dětem ukázalo, co ta školka třeba nabízí, aby si učitelé s dětmi třeba i popovídali, nemyslím, aby je zkoušeli, co umí. Ale aby ten zápis nebyl takový úřednický jen vyplnit papíry, ale aby z toho i ty děti měly zážitek. Prostě aby se tam v září těšily.

Co byste poradila rodičům, kteří mají děti v předškolním věku? Jak by se měli na zápis nejlépe připravit a co by neměli podcenit?
Já bych jim poradila, aby k tomu zápisu šli včas na daný termín, aby zbytečně nečekali až bude pozdě, kdy už pak nemusí být místo. Podcenit by určitě neměli termín přihlášek. Paní učitelky se na vás pak dívají jinak, když přijdete po termínu ptáte se na volné místo.
Další věc je, že bych rodičům doporučila, aby nebyli líní. Sama bydlím na ubytovně, mám šest dětí, ale moje děti mají pravidelnou docházku. Vstávám v pět ráno a děti doprovázím do školy, do školky a jedno ještě zvlášť do předškolního klubu. A to mám ještě roční dítě sebou v kočárku. Ale vidím, že jsem jedna z mála, která ty děti takhle pravidelně do té školy vozí. Ostatní vidí, že venku trochu prší a už do školy s dětmi nejdou a nebo řeknou, že se jim prostě nechtělo vstávat. Takhle já jsem nikdy neuvažovala, vím jak je škola důležitá, že se tam naučí víc než, aby seděly doma se mnou a já jim pouštěla celé dny jen televizi. Moje děti mi nikdy ani neřekly, že se jim do školy třeba nechce.

Autorka: Aneta Suchá