„Česká společnost si málo uvědomuje, jak obrovsky záleží na tom, odkud dítě do školy přichází. Hodně lidí si myslí, že problém je jen v Chánově a dalších vyloučených lokalitách, ale hranice i v jednom regionu mezi rodinami s dobrým zázemím a situací opačnou jsou velmi tenké. Problém je plošný, “ zaznívá od náměstka ústředního školního inspektora Ondřeje Andryse.

Náměstek Andrys varuje před stereotypním vnímáním složité socioekonomické situace. „To nejsou jen romské děti z vyloučených lokalit. Mluvíme o rodinách ve složité situaci s bydlením, v exekuci, ve složitých rodinných vztazích. Dotýká se to tedy velké části české společnosti,“ konstatuje Ondřej Andrys. K nové studii České školní inspekce, která mapovala situaci na 13 vybraných úspěšných školách, vznikl i tento rozhovor pro Český rozhlas.

Zkušenosti z Teplic to jen potvrzují…

„V minulosti naše sociálně aktivizační služba řešila tíživé situace především v romských rodinách, protože to souviselo s předškolním klubem, který jsme jako organizace provozovali. Nicméně s postupem času a tím, jak se stále více rozvíjí spolupráce se základními školami, pedagogicko-psychologickými poradnami a orgány sociálně-právní ochrany dětí, se klientela naší služby proměnila. V posledních pár letech se dá říct, že romské rodiny tvoří pouze třetinu všech uživatelů sociální služby. Dnes jsou to maminky samoživitelky, rodiny původem z jiné země, rodiny s nízkými příjmy nebo takové, které čelí finanční či jiné tísni kvůli zdravotním hendikepům svým či svých dětí. Zcela zásadním se ukazují vztahové potíže v rodinách jako jsou rozvody, řešení péče o děti a výživné.  Dále jsou naše služby vyhledávané z důvodů vztahových potíží dětí v třídních kolektivech ve škole a celkově kvůli výchovným problémům.“ Popsala vedoucí sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi ze Salesiánského střediska Štepána Trochty v Teplicích Linda Vršatová.

Chybí podpůrné profese

Linda Vršatová ještě doplňuje: „To, že si lidé myslí, že sociální služby jsou pouze pro romské občany vypovídá o neznalosti takových služeb.  Přeci jen se jmenujeme sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi.“

Jsou to právě podpůrné profese, které často ve školách chybí. Bez nich je pak pro pedagogy velmi obtížné pracovat s různorodým znevýhodněním dětí ve třídě. „Ve školách, kde chybí další podpůrné profese jako psychologové, speciální pedagogové nebo učitel nemá oporu asistenta a další podporu, tak uspět je skoro nemožné. Vezměme zprávu jako vklad do diskuze, jak podmínky ve školách optimalizovat,“ navazuje na závěry zprávy z České školní inspekce Klára Laurenčíková z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.

Příklad z Teplic navíc ukazuje, že to jsou v mnoha případech právě neziskové organizace, o které se základní školy, i mateřské školy, mohou opřít. Zdejší příklad navíc přináší zajímavou praxi a to konzultační hodiny sociálních pracovníků přímo na půdě školy.