Hlavním tématem 6. ročníku Letní školy Platformy pro včasnou péči bylo, jak lépe vyhodnocovat dopady práce členských organizací. Účastnice a účastníci se věnovali tomu, jak sbírat a využívat data, aby bylo možné doložit, co v praxi skutečně funguje, a jak tyto poznatky využít při rozvoji služeb i při tvorbě veřejných politik.
Letní škola probíhala od 27. do 30. července 2026 na Zámečku Klokočov na pomezí Pardubického kraje a Vysočiny za podpory Nadace Albatros a Nadace České spořitelny.
Setkalo se na ní téměř padesát zástupců členských organizací Platformy pro včasnou péči. Ve své každodenní práci podporují rodiny s dětmi od narození do šesti let tak, aby se obtíže podařilo zachytit a řešit včas.
Kromě přednášek, workshopů a diskusí nechyběl ani prostor pro neformální setkávání. Jeden z večerů patřil společnému zpívání s Janem Duždou. I tyto chvíle jsou důležitou součástí letní školy – umožňují účastníkům sdílet zkušenosti, navazovat vztahy a vytvářet prostředí důvěry, které je pro společnou práci stejně důležité jako samotný odborný program.
Letní školou provázela Zuzana Poláková, pedagožka a lektorka Prázdninové školy Lipnice.
Pondělí: Vztah je nositelem změny
Program otevřela Eliška Kodyšová, psycholožka, výzkumnice a dlouholetá ředitelka organizace Aperio. Do Klokočova přijela také jako zástupkyně projektu iPREV, kde se s kolegy věnuje tomu, aby prevence rizikového chování v rodinách fungovala kvalitně a bezpečně – nejen pro rodiny samotné, ale i pro organizace, které tuto podporu poskytují.
Ve workshopu Co a proč (ne)funguje při práci s rodinami mluvila především o jedné zásadní věci: bez vztahu založeného na důvěře a spojenectví se s rodinou nelze skutečně posunout dál.
„Vztah je hlavním nositelem změny. My všichni rosteme a měníme se ve chvíli, kdy v nás někdo věří. A tento vztah potřebují děti, ale musí ho zažívat i rodiče – a musí ho zažívat od nás, poskytovatelů péče.“ Stejný pocit – že mohu růst, učit se a věřit si – potřebují podle Kodyšové zažívat také pracovníci pomáhajících organizací.
Jak takový vztah budovat? Nabídla jednoduchý klíč: dítě potřebuje bezpečí, vřelost, prostor pro učení a jasné hranice. A přesně tyto čtyři věci potřebuje od nás i dospělý, se kterým pracujeme. Když si pracovnice před schůzkou s rodinou položí otázku, zda rodiči poskytuje dostatek bezpečí, vřelosti, prostoru zkoušet nové věci a zároveň jasné mantinely, získává konkrétní vodítko, na čem vztah stavět.
Úterý: CREDI: nástroj, který dokáže poznání proměnit v data
Dopolední program patřil Shoshaně Chovan, výzkumnici a psycholožce, která řadu let působila jako evaluátorka ve slovenské organizaci Cesta von. Účastníkům představila nástroj CREDI – dotazník určený k měření vývoje dětí od narození do tří let, který vyplňuje ten, kdo pracuje s dítětem. Platforma pro včasnou péči chce s podporou Nadace Albatros tento nástroj v Česku pilotně ověřit, a proto nabídla členským organizacím možnost zapojit se.
CREDI není diagnostický nástroj, který by určoval, zda je s dítětem něco v nepořádku. Slouží jako nástroj populačního měření – pomáhá zachytit, jak se dětem daří, kde dochází ke změnám a jaký dopad mají podpůrné programy.
Pro organizace včasné péče může mít takové měření několik významů:
- Pro donory a tvůrce politik: Data pomáhají ukázat, že investice do včasné péče mají smysl a přinášejí výsledky. Bez měření se dopady podpory obtížně prokazují.
- Pro kvalitu programů: Organizace mohou lépe rozpoznat, co funguje, co je potřeba upravit a jak služby dále rozvíjet na základě důkazů, nejen zkušeností a intuice.
- Pro srovnání a sdílení zkušeností: Jednotný nástroj umožňuje porovnávat výsledky v rámci České republiky i mezinárodně.
CREDI sleduje pět oblastí vývoje dítěte – motoriku, řeč, kognitivní schopnosti, socioemoční vývoj a duševní zdraví. Je zdarma, využívá se obvykle jednou za šest měsíců a byl ověřen ve více než patnácti zemích světa. Vznikl na Harvardově univerzitě a je navržen tak, aby fungoval napříč různými kulturními prostředími. K jeho využití není potřeba licence ani náročné školení personálu.
Pavel Hrica a Cesta von
Hlavním hostem letní školy byl Pavel Hrica, spoluzakladatel a ředitel slovenské organizace Cesta von. Na začátku sdílel vlastní cestu k tématu chudoby a podpory romských komunit. Přivedl ho k němu skauting. Slovenský skauting se hlásí k otevřenosti pro všechny, Hrica si ale uvědomil, že ve svém okolí nikdy nepotkal romského skauta. Založil proto skautský oddíl pro romské děti, díky kterému poznal řadu rodin a začal lépe chápat, jak velký nedostatek podpory romské rodiny na Slovensku zažívají. Tato zkušenost později vedla ke vzniku organizace Cesta von.
Dnes Cesta von působí ve čtyřiceti lokalitách na jihovýchodě Slovenska, v jednom z nejchudších regionů země. Za osm let se z malé iniciativy stala jedna z největších neziskových organizací na Slovensku – má přibližně 150 zaměstnanců a svůj model chce dále rozvíjet prostřednictvím franšízy, která umožní jeho další šíření.
Organizace pracuje s rodinami napříč věkem a životní situací skrze několika programů. Omama podporuje nejmenší děti od narození do tří let a jejich rodiče. Zebra pomáhá dospívajícím na prahu dospělosti, Amal nabízí online doučování a Filip poskytuje terénní sociální práci rodinám v nejtěžších životních situacích. V tomto programu si rodina sama stanovuje cíl – například zlepšení bydlení – a pracovník ji podporuje na cestě k jeho dosažení.
Jak chudoba ovlivňuje způsob uvažování
Hrica představil koncept Mosty z chudoby (Bridges Out of Poverty), jehož autory jsou Ruby Payne, Phil DeVol a Terie Dreussi-Smith. Ten rozlišuje mezi situační a generační chudobou.
Situační chudoba vzniká v důsledku konkrétní životní události, například rozvodu nebo ztráty příjmu. Generační chudoba znamená, že v chudobě vyrůstaly už nejméně dvě generace jedné rodiny. S tím často mizí i zkušenosti a vzorce života střední třídy, které by děti mohly v budoucnu následovat.
Dlouhodobý nedostatek – ať už finanční, časový nebo jiný – podle Hricy výrazně ovlivňuje schopnost člověka plánovat, rozhodovat se a vnímat širší souvislosti. Člověk, který dlouhodobě řeší především otázku přežití, má jen omezenou kapacitu přemýšlet o budoucnosti. Tento stav bývá označován jako „tyranie okamžiku“.
Z pohledu člověka, který nezažívá dlouhodobý stres a nejistotu, mohou některá rozhodnutí lidí žijících v chudobě působit nelogicky. V kontextu jejich každodenní reality však často dávají smysl – jsou reakcí na prostředí, ve kterém se pohybují.
Raný věk dítěte je podle Hrici nejzázračnějším obdobím vývoje – mozek je v něm mimořádně tvárný a šance na změnu obrovská. „Nestačí ale očekávat změnu pouze od rodičů: pokud chceme pomoci dětem vyrůstajícím v chudobě, musíme proměňovat také prostředí, ve kterém žijí,“ zdůraznil.
Středa: Omama: změna začíná u rodičů
Jak vypadá podpora rodin, jež žijí ve vyloučených lokalitách v praxi? Na úterní představení mechanismů chudoby navázal Pavel Hrica přímou zkušeností z terénu – programem Omama a prací žen, které v komunitách pravidelně podporují rodiče malých dětí.
Středeční program byl zároveň otevřený hostům zvenčí. K téměř padesáti účastníkům z členských organizací Platformy pro včasnou péči se přidali zástupci státní správy, akademické sféry i politiky. Dorazil také dětský ombudsman Martin Beneš.
Právě program Omama ukazuje, jak může změna začínat přímo uvnitř komunity. Omama je romská vyškolená pracovnice, která pravidelně navštěvuje rodiny a vede vzdělávací aktivity s rodičem a dítětem. Cesta von vychází z přesvědčení, že největší změnu mohou přinést lidé, kteří komunitu znají, jsou její součástí a dokážou si s rodinami vybudovat důvěru.
Program začínal ve třech osadách, dnes funguje ve čtyřiceti lokalitách. Omama dochází do rodiny zpravidla jednou týdně – ne proto, aby nahradila rodiče, ale aby jim pomohla získat znalosti, dovednosti a sebejistotu, díky kterým mohou sami podporovat vývoj svých dětí.
Postupně se ukázalo, že klíčem ke změně není pouze práce s dětmi, ale především posilování rodičů a jejich schopnosti vytvářet pro děti podnětné a bezpečné prostředí.
Dopady programu Cesta von ověřovala také pomocí nástroje INTER-NDA (slouží k posuzování vývoje malých dětí – kognice, motoriky, řeči a chování) ve spolupráci s University of Oxford, při kterém místní hodnotitelky sledovaly vývoj dvouletých dětí.
Při společném hledání odpovědi na otázku, jak poznat úspěch intervence, zaznívaly mezi účastnicemi letní školy například tyto ukazatele: rodiny zůstávají v kontaktu, samy využívají získané postupy, zlepšuje se školní docházka i celková situace v rodině.
Hrica ale připomněl důležitou otázku: čí pohled na úspěch používáme? Nestačí hodnotit změnu pouze z pohledu organizací nebo odborníků. Je potřeba zajímat se také o to, co za úspěch považují samotné rodiny.
Od dat a zkušeností ke změně zákona
Podle Hricy nebyl největším úspěchem Cesty von pouze samotný dopad práce v terénu, ale také cesta, jak se ověřený přístup podařilo přenést do změny zákona. Organizaci se na Slovensku podařilo propojit zástupce školství, sociálních věcí a zdravotnictví a společně prosadit téma rané péče do slovenské Národní strategie rozvoje koordinovaných služeb včasné intervence a rané péče na roky 2021–2030.
Výsledkem byla novela zákona, která zavedla odbornou činnost zaměřenou na rozvoj rodičovských dovedností a umožnila její financování státem.
Odpoledne patřilo formátu world café – prostoru pro sdílení zkušeností a diskusi o třech zásadních principech práce s rodinami:
- Responzivní vztahy – o budování kvalitního vztahu s rodinou a hledání cest, jak si získat její důvěru.
- Exekutivní funkce a životní kompetence – o podpoře dětí i rodičů v dovednostech, které jim pomáhají zvládat každodenní situace.
- Předcházení toxickému stresu – o tom, že změna často začíná u podpory přetíženého rodiče.
Den zakončil Inspiromat, kde organizace sdílely konkrétní metody a zkušenosti z terénu – od práce s předškolními dětmi přes podporu čtenářství, ale i diskuse o tom, jak s rodinami otevírat téma reprodukčního zdraví.
Čtvrtek: Nevyhořet, aby mohli pomáhat dál
Co potřebují lidé, kteří každý den pomáhají druhým? A kdo se stará o jejich vlastní energii, odolnost a schopnost pokračovat v náročné práci? Poslední den letní školy obrátil pozornost právě k pracovníkům a pracovnicím, kteří podporu rodinám poskytují.
Tamara Valešová, psycholožka a psychoterapeutka, provedla účastnice drobnými sebepečujícími aktivitami a společně s nimi hledala odpovědi na otázky, co jim pomáhá zpomalit, zvládnout náročný den nebo jakou podobu může mít obyčejná podpora od kolegy. V pomáhajících profesích se totiž snadno stane, že člověk věnuje všechnu pozornost potřebám druhých a přestane vnímat vlastní potřeby.
Jan Hněvkovský z GovLab vedl workshop pro ředitelky organizací zaměřený na to, jak dobře zvládnout vedoucí roli a dlouhodobě ji udržet bez vyhoření. „Většina účastnic vychází z expertní role sociální pracovnice a potřebují získat také manažerskou podporu pro své vedoucí pozice. Mluvili jsme o největších výzvách, které v řízení organizací řeší, a následně jsem představil konkrétní nástroje, které jim mohou pomoci,“ popisuje Hněvkovský.
Za klíčové považuje uvědomění, že organizace je systém – a že jakýkoliv dobře nastavený systém „poráží“ snahu jednotlivce. U neziskových organizací podle něj často funguje vztahová stránka práce, zatímco struktura pokulhává. Pomoct může jasně nastavená strategie, kam organizace směřuje, a dobře sladěný systém porad, který týmu umožní pravidelně se scházet a sledovat, jak se práci daří.
Co si z Klokočova odvážíme
Letní škola ukázala, že odpověď na otázku, jak poznat skutečnou změnu, nemá jen jednu podobu. Potřebujeme data, která nám pomohou vidět výsledky naší práce. Potřebujeme zkušenosti z terénu, které ukazují, co v životě rodin opravdu funguje. A potřebujeme také vztahy založené na důvěře, bez kterých žádná podpora nemůže mít dlouhodobý dopad.
CREDI, zkušenost slovenské Cesty von i každodenní práce lidí v pomáhajících profesích spojuje jedna společná myšlenka: změnu musíme nejen chtít a vytvářet, ale také ji umět poznat, pojmenovat a sdílet.
Děkujeme všem lektorkám a lektorům, podporovatelům, hostům i účastníkům a účastnicím za inspirativní setkání, sdílení zkušeností a společné hledání cest, jak lépe rozumět tomu, co rodinám s malými dětmi skutečně pomáhá.
Text: Vlasta Kratochvílová Holéciová, Foto: archiv Platformy pro včasnou péči, Kateřina Chocholová, Amalthea a Iryna Smoliarchuk
Podívejte se na fotogalerii z 6. letní školy Platformy pro včasnou péči
