Česká asociace dul, která působí v Česku od roku 2001, se nově připojila k Platformě pro včasnou péči. V rozhovoru její zástupkyně Andrea Forberger popisuje roli duly v péči o rodinu od těhotenství až po šestinedělí, představuje nový projekt podpory žen ze sociálně znevýhodněného prostředí a vysvětluje, kde z praxe dul vidí největší mezery v péči o matku a dítě v nejranějším období.

Duly doprovázejí ženy v období, které je z pohledu včasné péče úplně zásadní – od těhotenství přes porod až po první týdny doma s miminkem. Proč jste se rozhodli pro vstup do Platformy a co od členství očekáváte?

Uvědomujeme si, kolik různých odborností o dyádu matka–dítě pečuje a jak rozmanité jsou potřeby žen a rodin v období těhotenství, porodu a raného rodičovství. Právě proto považujeme za důležité se propojovat, více spolu komunikovat a hledat společná řešení s dalšími aktéry péče.

Platformu vnímáme jako inspirativní prostor pro vzájemné naslouchání, sdílení zkušeností i inspiraci – ať už jde o osvědčené přístupy, nebo výzvy, které jednotlivé organizace řeší. Současně chceme do společné debaty přinášet i dlouholeté zkušenosti dul a perspektivu samotných příjemkyň péče.

Způsob, jakým ženy vstupují do mateřství a rodičovství, totiž významně ovlivňuje ranou vztahovou vazbu, citlivost k potřebám dítěte i schopnost na ně reagovat. Věříme, že právě v této oblasti mají duly díky své kontinuální podpoře rodin co nabídnout a čím obohatit diskusi o včasné péči.

Česká asociace dul funguje od roku 2001 a profesi duly jste do Česka v podstatě přinesly. Jaká byla ta cesta – od úplně neznámého pojmu po největší profesní organizaci v oboru? Co bylo nejtěžší?

Když Česká asociace dul vznikala, pojem „dula“ v českém prostředí prakticky nikdo neznal. Bylo potřeba nejen představit samotnou profesi, ale také vysvětlovat, že podpora ženy v těhotenství, při porodu a po porodu není „něco navíc“, ale důležitá součást péče o zdraví a wellbeing celé rodiny. Už na konci 90. let se přitom význam této podpory opíral i o mezinárodní doporučení WHO*. To pro nás bylo důležité potvrzení, že role duly má své jasné místo vedle zdravotnické péče – nikoli jako její náhrada, ale jako její podpůrné doplnění.

Cesta to ale byla dlouhá a stála na práci mnoha žen, které věřily, že respektující, kontinuální a individuální podpora má smysl. Postupně se dařilo budovat vzdělávání, etické standardy i profesní identitu dul a zároveň otevírat dialog se zdravotníky i institucemi.

Nejtěžší bylo asi překonávání nedůvěry – duly byly a někdy pořád jsou vnímány jako “narušení systému” nebo “opozice vůči zdravotníkům”. Přitom role duly nenahrazuje zdravotní péči, ale přináší kontinuální psychosociální podporu ženy a rodiny. Dnes máme radost, že i tomuto aspektu se přisuzuje větší důležitost – že význam podpory v raném období života dítěte začíná být více vnímán i systémově a spolupráce mezi profesemi je mnohem častější, je i víc respektující.

*Dokument Péče v průběhu normálního porodu: praktická příručka uvádí empatickou podporu při porodu a respektování volby doprovodu ženy mezi prospěšnými postupy v péči o rodící ženu.

Dula není porodní asistentka ani zdravotnice – a přesto hraje v životě rodiny klíčovou roli. Jak byste laikovi vysvětlily, v čem je přínos duly jedinečný?

Jedinečnost podpory duly spočívá především v kontinuitě a vztahu. Dula ženu často provází delší dobu — od těhotenství přes porod až do období po narození dítěte. Je to člověk, který má čas naslouchat, pomáhá ženě orientovat se v informacích, podporuje ji v jejích kompetencích a vytváří bezpečný prostor pro otázky, obavy i emoce.

Role duly je postavená na psychické, informační a praktické podpoře. Právě kontinuální přítomnost a pocit bezpečí díky známé osobě mohou výrazně ovlivnit, jak žena porod a začátek mateřství prožije. Zkušenosti i výzkumy ukazují, že pokud se žena cítí vyslyšená, respektovaná a podporovaná, má to pozitivní dopad nejen na její psychickou pohodu, ale i na vztah k dítěti, partnerovi a vlastní rodičovské kompetence.

Nově realizujete projekt zaměřený na podporu žen ze sociálně znevýhodněného prostředí. Co konkrétně tento projekt obnáší – a proč jste se rozhodly právě pro tuto skupinu žen?

V praxi dlouhodobě vnímáme, že ne všechny ženy mají stejné možnosti, podporu nebo přístup ke službám v období těhotenství a po porodu. U znevýhodněných žen jde o kombinaci stresu, složité životní situace, izolace nebo nedůvěry vůči institucím. Přitom právě v tomto období bývá podpora zcela zásadní.

Projekt je zaměřený na to, aby tyto ženy mohly také čerpat dostupnou kontinuální podporu od někoho, kdo je provede systémem péče, pomůže jim zorientovat se v možnostech, podpoří je při komunikaci s institucemi i zdravotníky a bude pro ně stabilním a respektujícím průvodcem. Součástí projektu je také síťování s dalšími organizacemi a odborníky, protože potřeby těchto rodin bývají komplexní.

Rozhodly jsme se pro tuto skupinu žen právě proto, že citlivá a včasná podpora může významně ovlivnit nejen jejich situaci, ale i budoucí vývoj jejich dítěte.

Ženy ze znevýhodněného prostředí často do systému péče vstupují pozdě, nebo s nedůvěrou. Co se stane, když žena zůstane v těhotenství a po porodu bez podpory? A jak to pak ovlivňuje start dítěte do života?

U znevýhodněných žen často nejde jen o to, že do systému péče vstupují pozdě nebo s nedůvěrou. Mnohé z nich ani nevědí, že by nějakou podporu mohly mít, případně nemají prostor nebo zkušenost pojmenovat, co by v dané situaci mohly potřebovat. Pokud člověk dlouhodobě řeší základní existenční otázky — bydlení, finance, bezpečí, vztahy nebo komunikaci s institucemi — těhotenství a příprava na mateřství se snadno dostávají na okraj pozornosti.

Včasná podpora může pomoci právě tím, že vytvoří bezpečný prostor, ve kterém se žena nebo celá rodina může zorientovat v tom, co ji čeká, připravit se na porod a šestinedělí a postupně posilovat důvěru ve vlastní rodičovské kompetence. Když se podaří snížit míru stresu a podpořit základní stabilitu, vzniká větší prostor pro navazování vztahu s miminkem, citlivé vnímání jeho potřeb a reagování na ně, i pro kojení, pokud si ho žena přeje a je pro ni možné.

Právě dobře podpořený začátek může být prevencí dalších obtíží. Pokud se daří od počátku posilovat vztahovou vazbu, kompetence rodičů a bezpečí v rodině, může to významně snížit riziko, že se potíže začnou kumulovat a budou později vyžadovat mnohem náročnější zásahy systému.

Spolupracujete s Unií porodních asistentek, Aperiem, Hnutím za aktivní mateřství a dalšími. Kde vidíte největší systémové mezery v péči o ženu a dítě v nejranějším období a co by se dalo změnit nejdřív?

Jednu z největších systémových mezer vidíme v nedostatečné kontinuitě péče. Žena prochází mezi různými odborníky, zařízeními a institucemi, ale péče na sebe ne vždy dobře navazuje a je nevyvážená, co se těhotenství a raného poporodního období týče.

Nejrychlejší změna může podle nás nastat v respektujícím přístupu. Tedy v tom, že žena není vnímána jako pasivní příjemkyně péče, ale jako osoba, která má právo na srozumitelné informace, informovanou volbu a podporu odpovídající jejím potřebám. Ne každá žena potřebuje totéž a systém by na to měl umět reagovat.

Na tuto změnu postoje pak musí navazovat lepší mezioborová spolupráce a jasnější návaznost služeb. Žena by neměla být tou, kdo musí složitě hledat, kam se obrátit. Systém by měl umět včas rozpoznat její potřeby a citlivě ji propojit s vhodnou podporou — zdravotní, sociální, komunitní i psychosociální. Duly zde mohou sehrát důležitou roli právě tam, kde je potřeba čas, důvěra, kontinuita a bezpečný vztah — tedy v prostoru mezi zdravotní péčí, sociální podporou a každodenní realitou rodiny.

Kdybyste mohly změnit jednu věc v systému, v postojích lidí, nebo v dostupnosti služeb kolem porodu co by to bylo?

Aby se respektující péče stala skutečně bezpečnou normou — nejen pro ženy a rodiny, ale i pro poskytovatele péče. Aby zdravotníci nemuseli pracovat v prostředí obav, tlaku a obranných mechanismů. Respektující péče podle nás znamená systém, ve kterém je dostatek důvěry, času, komunikace a jasných kompetencí, aby bylo možné bezpečně podporovat fyziologii porodu, intuici rodící ženy i její informovanou volbu.

A také aby po návratu z porodnice nebyla žádná žena ponechána sama sobě. Ideálně by každá čerstvá šestinedělka měla možnost, aby ji v prvních dnech po propuštění podle potřeby navštěvovala porodní asistentka, příp. dula, laktační poradkyně nebo další podpůrná profese. Někdo, kdo pomůže s kojením, regenerací, péčí o miminko, psychickou podporou i obyčejným ujištěním, že to, co prožívá, má řešení. Kdyby v tomto období byla dostupná včasná, respektující a kontinuální podpora, mohlo by to předejít mnoha potížím, které se dnes často řeší až pozdě a jsou drahé pro systém i konkrétní rodiny.

Taková podpora by ovšem neměla být výsadou rodin, které si ji mohou finančně dovolit.

Na závěr: jaké jsou vaše plány pro rok 2026? Co chystáte v rámci projektu podpory žen ze znevýhodněného prostředí?

V roce 2026 chceme dále pokračovat v projektu mapováním potřeb znevýhodněných žen i dalších aktérů péče a postupně skládat prototyp služby, která bude dále posilovat dostupnost kontinuální podpory žen, které se k ní běžně dostávají jen velmi obtížně. Projekt je realizování v rámci sociálních inovací a je hrazen z EU.

Plánujeme rozšiřovat spolupráci s organizacemi a odborníky z oblasti sociálních, zdravotních i komunitních služeb, protože právě mezioborová spolupráce je pro efektivní podporu rodin zásadní. Současně chceme sbírat a sdílet zkušenosti z praxe, které mohou pomoci otevírat širší debatu o potřebách žen a dětí v raném období života.

Důležité pro nás bude také pokračovat v osvětě o významu kontinuální podpory a posilovat povědomí o tom, že dostupná a respektující péče v těhotenství a po porodu může mít dlouhodobý pozitivní dopad na celou společnost.

Rozhovor vedla Vlasta Kratochvílová Holéciová, Foto: archiv ČAD