Čtyři členové Platformy pro včasnou péči spojili síly a napsali společně článek pro web Sociální práce o moudrosti praxe včasné péče. Protože byl článek v plném znění přístupný jen předplatitelům časopisu a nám to bylo líto, rozhodli jsme se jej publikovat i na našem webu. 

Sociální práce prochází v současné době těžkou zkouškou a musí reagovat na aktuální proměny společnosti. Tomu brání nedostatečná míra institucionalizace sociální práce, v jejímž důsledku často dochází k nejasnosti jejích vlastních hodnot a cílů. V následujícím textu se pokusíme představit, co z našeho úhlu pohledu utváří moudrost praxe sociální práce, která může přispět k řešení aktuálních společenských výzev. 

Jsme zástupci Platformy pro včasnou péči, jež je neformálním spojením organizací z České republiky, které se v různé míře věnují včasné péči a podpoře dětí od narození do 8 let a jejich rodin. Naše aktivity cílí na všestranný rozvoj dětí, které vyrůstají v nepodnětném prostředí a jsou ohroženy školním neúspěchem. Tyto aktivity realizujeme v jejich přirozeném prostředí, v předškolním centru, v mateřské škole či v prvních ročnících na základní škole. Pohybujeme se tak na pomezí sociální práce a vzdělávání, což je poměrně nestabilní terén.

Nekonečný proces sebevzdělávání

Moudrost praxe není stavem nebo titulem, který člověk jednou získá a může ho pak navždy psát před své jméno. Je to nekončící proces, který během celého pracovního (ale i osobního) života pilujeme, abychom mohli vykonávat svou praxi s čistým svědomím, že je klientovi co nejvíc ku prospěchu. Do tohoto procesu vstupuje několik zdrojů, střípků, které pracují synergicky. Nyní se pokusíme představit tyto střípky, jež dohromady skládají mozaiku moudrosti praxe sociální práce.

První ze střípků je složen z odborných znalostí nejen z oboru sociální práce, ale také znalostí z dalších souvisejících oborů, které jsme získali během studia, z knih, přednášek či kurzů. Tento soubor znalostí a vědomostí však sám o sobě z absolventa „dobrého“ sociálního pracovníka neudělá. Teoretické znalosti totiž nejsou zárukou profesionální práce. Jsou spíše pomyslným odrazovým můstkem k praxi, kde jsou doplňovány o kolektivní zkušenost vlastní organizace, jež je obsažená v manuálech, standardech a zejména v žité praxi, jež nás obohacuje o znalosti místního kontextu, a především postupně sbírané vlastní zkušenosti z práce s životními příběhy klientů.

Vzájemné působení teoretického vědění a praktických zkušeností za účelem podpory našich klientů utváří „odborné vědění“, které je základem „moudrosti praxe“ sociální práce. Bez speciálních odborných znalostí a bez jejich uplatňování v praxi nemůžeme poskytovat profesionální práci. Jak jsme již naznačili, tato moudrost však není konečným stavem. Je to neustálý proces zlepšování, posouvání, reflexe, učení se z vlastních chyb. Tuto moudrost je třeba neustále rozvíjet, zpochybňovat a přizpůsobovat aktuálnímu dění ve společnosti.

K tomu využíváme několik střípků nebo chcete-li nástrojů, které dotváří mozaiku moudrosti praxe.

Vím, že nic nevím

Významná je pro naši práci i jistá sokratovská pokornost, tedy pochopení, že přes své již nabyté znalosti a zkušenosti, vím, že stále nic nevím. Právě představa, že naše moudrost je bezmezná, je jedním z chytáků sociální práce, z kterého si již mnoho profesionálů muselo poučit. V sociální práci se pracuje s lidmi, kteří ač mnoho vlastností, tužeb a přání sdílejí, se od sebe navzájem liší. A proto je třeba ke každému novému jednotlivci a rodinnému systému přistupovat tak, že vlastně ještě nic nevím, bez domněnek, bez řešení. Paradoxně je tato otevřenost nechat se znovu poučit a ne „hned vědět“ jedním z klíčových prvků moudrosti praxe.

Umění náhledu na vlastní práci a jednání

Dalším střípkem je reflexivita, kterou chápeme jako nepostradatelnou součást naší práce. Jako profesionálové víme, že naše vnímání je subjektivní, ovlivněné našimi pocity, potřebami či očekáváními, které jsou často neuvědomované. V rámci snahy o hledání optimálního řešení problémů našich klientů je důležité, když si lépe uvědomíme, co nás vedlo k našemu jednání.

Domníváme se, že v praxi je třeba naše jednání a rozhodnutí reflektovat a ptát se, proč v dané situaci jednám tím či oním způsobem, a zda je toto jednání opravdu jediné a správné. K tomu využíváme reflexi naší práce, která může rozšířit naši perspektivu o jiné pohledy na situaci klienta, potažmo na jednání nás samotných.

Prostřednictvím cílené práce jinými úhly pohledu i novými zdroji poznatků můžeme více porozumět situaci klienta, hlouběji proniknout do souvislostí jeho problému a zároveň si uvědomit naši roli v tomto procesu. Zároveň umožňuje lépe porozumět dané situaci, odhalovat nové perspektivy a jejich řešení. Současně tím vytváříme prostor pro učení a tvořivé myšlení.

Síťování, spolupráce a komunikace

Za další střípek a přirozenou součást každodenní praxe sociální práce považujeme síťování a vzájemné propojování s dalšími službami či aktéry. Vycházíme z předpokladu, že sociální sítě kolem každého člověka mohou být zdrojem podpory v okolí klienta. Snažíme se proto mapovat okolí klienta a důležité aktéry, kteří mohou přispět k podpoře klienta a napomoci tak při řešení obtížných situací, mezi něž patří vztahy s příbuznými, přáteli, ale také spolupráce s odborníky, jako jsou pediatři, pracovníci škol, Orgánů sociálně právní ochrany dítěte, Úřadů práce a dalších institucí a organizací.

Často jsme těmi, kdo usilují o vzájemné pochopení mezi různými světy, různými stranami. Z praxe víme, že problémy našich klientů vyžadují řešení na mnoha úrovních a spolupráci více institucí a organizací. Bez této vzájemné spolupráce a komunikace jen těžko dosáhneme efektivního řešení.

V praxi se setkáváme s tím, že našim klientům se často nedaří naplňovat očekávání školy či pracovníků Orgánu sociálně právní ochrany dítěte. Mnohdy jde spíše o nedostatek komunikace a vzájemného pochopení. Potvrzuje se nám tak, že zásadním bodem naší práce je navázání komunikace a spolupráce mezi aktéry v rámci sítě napojené na klienta. Získáváme tím mnoho cenných informací, které následně usnadňují komunikaci napříč touto sítí při hledání řešení konkrétních případů našich klientů.

Sdílená moudrost může být klíčem k úspěchu

Tím narážíme na poslední a nepostradatelný střípek, jímž je vzájemné sdílení znalostí, zkušeností, postupů a nápadů. Uvědomujeme si totiž, že nikdo z nás nemá patent na pravdu, a že způsob řešení, který v určitém případu využijeme, nemusí v jiných okolnostech být tím nejlepším. Svou moudrost tak pilujeme skrze náhledy, názory a zpětné vazby ostatních.

V Platformě pro včasnou péči se snažíme takovouto moudrostí nechat vést a dávat jí, co největší prostor při společných setkáních. S tím, že naším společným cílem je vždy hájit zájem dítěte.

Sdílíme svou dobrou i špatnou praxi, inspirujeme se u ostatních, potvrzujeme si své domněnky či naopak zpochybňujeme dosud námi prosazované postupy, protože nám někdo představil lepší. Zároveň spolupracujeme s odborníky z akademické, státní sféry i zástupci dalších střešních organizací. Platforma je plně otevřena i dalším odborníkům, institucím a organizacím, které sdílejí výše popsané cíle a vidí ve včasné péči smysl.

Klíčem pro to, aby to celé fungovalo, je bezpečná atmosféra, péče o vztahy a kvalitní facilitace. Otevřeně mluvíme o tom, s čím si nevíme rady, sdílíme situace z praxe, v nichž se cítíme bezradní, nekompetentní, nebo které nás frustrují. Společně se pak snažíme hledat, co by nám pomohlo, koho moudřejšího přizvat, aby nám naše kompetence zvýšil.

A často s překvapením znova zjišťujeme, jaká je ve sdílení síla. A že když se „neřešitelný” problém rozdělí mezi více organizací, dokážeme ho posunout. Reflexe s ostatními službami z různých míst v Česku, ale i inspirativních zdrojů ze zahraniční praxe, dojde pak k tomu, že začneme postupně měnit i svou vlastní praxi. Tato sdílená moudrost vedla i k tomu, že ti, kteří se na tuto cestu vydali již dříve otevřeně sdílí své metodiky, teorii a praxi.

A důkazem, že to myslíme vážně je fakt, že tento článek vznikl v hlavách a na klávesnicích čtyř různých lidí ze čtyř různých organizací a krajů. Nevěříte? Přesně takhle totiž funguje sdílená praxe v Platformě pro včasnou péči.

Autoři: Lucie Šebánková, Cheiron T, Aleš Jirásek, Amalthea, Emma Vrbová, Tosara, Kateřina Sirotková, Nadace OSF, Platforma pro včasnou péči

Článek o Moudrosti praxe včasné péče vyšel 26. 6. 2023 na webu magazínu Sociální práce.