Alice Tancošová v oboru pracuje už víc jak 15 let. Po celou dobu se věnuje vzdělávání romských dětí. Aktuálně působí jako sociální pracovnice předškolního klubu Brouček ostravské organizace Vzájemné soužití. Připravuje děti, aby úspěšně zvládly vstup do mateřské a později základní školy. Alice je proto pro nás jednou z dalších Hrdinek včasné péče. 

Alice, co pro vás znamená včasná péče?

Znamená to pro mě, že dítě bude připravené na to, co ho čeká ve školce nebo ve škole. Dítě se nebude bát, nebude se stydět. Většinu věcí už bude znát, bude třeba dříve mluvit. Všechny tyto dovednosti se dítě naučí například v předškolním klubu.

Jakým způsobem ve vaší organizaci pracujete, a kdo se na poskytování včasné péče podílí?

Pracuji v předškolním klubu, který funguje už třetím rokem. Dříve jsem 13 let pracovala v přípravné třídě na základní škole, kde jsem měla ve třídě převážně romské děti. Mojí náplní práce je vzdělávání dětí. Dále máme pracovníka, který je v terénu a věnuje se rodičům, vyhledává jim např. běžné mateřské školy, kam od nás děti přecházejí a poté máme paní pedagožku, která nám připravuje vzdělávací plány.

A kdo jsou nejčastěji vaši klienti?

Nejčastěji jsou to maminky, které bydlí na nedaleké ubytovně. Většina z nich má v průměru 4 až 5 dětí, takže je to pro ně zároveň velká pomoc, když dítě umístí k nám to klubíku. Mám zkušenost, že si maminky najdou práci, když mají dětí umístěné u nás a starší už třeba chodí do školy.

Jakou formou nabízíte rodinám podporu a zapojení do programu včasné péče?

Nabízíme pro děti od 2 do 5 let umístění v předškolním klubíku. Klubík je otevřen od 8 hodin do 15 hodin od pondělí do čtvrtku. V klubíku děti mají svačinky a oběd, které hradí organizace, zároveň pro děti organizujeme různé akce a výlety. Navštěvujeme zábavné herny nebo jezdíme pravidelně do zoo, kde přizveme i rodiče jako doprovod. Pro děti je to vždy velký zážitek, protože s rodiči tyto možnosti většinou nemají. Často se stává, že děti ještě nikdy předtím v zoo nebyly. Dále mají rodiče možnost požádat terénní pracovnici o pomoc při řešení problémů ve škole nebo třeba při umístění dítěte do mateřské školy.

Jak podle vás může včasná péče ovlivnit vývoj dítěte? Máte ve svém okolí nějaký konkrétní příklad?

Vybavuji si jednoho chlapce, který k nám nastoupil ve 3 letech. Jeho rodiče měli dalších 5 dětí. Chlapec byl velmi agresivní, výbušný, ostatní děti se ho bály a nechtěly si s ním hrát. Během pár týdnů se z něj stalo nejhodnější dítě v klubíku. Potřeboval jen péči, hrály jsme si s ním a ukázaly mu, že je v klubíku vítaný. Jeho agresivita pramenila z toho, že doma se mu nikdo nevěnoval a chyběla mu pozornost, kterou si tímto způsobem vyžadoval. Maminka nám každý den děkovala, s tím, že doma syna nepoznává, a že ji vůbec nenapadlo, že stačilo tak málo. Říkala, že při šesti dětech si toho nevšimla.

A jakým způsobem nenásilně rozvíjíte rodičovské kompetence?

Z mé zkušenosti stačí rodiče jen vyslechnout. Většinou se mi stane, že rodiče sami vědí, kde je řešení, jen se třeba bojí daný krok udělat. Často stačí jim dodat odvahu a podpořit je. Také hodně pomáhá pozitivní příklad v okolí, protože příklady táhnou.

Které problémy vaši klienti nejčastěji řeší?

Bohužel řeší základní věci jako je bydlení. Většina rodin bydlí na ubytovně a snaží se si najít nový domov. Dokonce mají našetřené peníze na kauci, ale když majitel zjistí, že mají 5 dětí, tak jim většinou žádost o byt zamítnou. Takže je to pro ně začarovaný kruh. Také rychle ztrácí naději po prvním nezdaru a smíří se s životem na ubytovně. Také jsem v klubíku měla děti, které k nám vodila charita, protože maminka přišla o byt a děti ji byly odebrány.

Co považujete za váš největší úspěch v oblasti včasné péče? Vybavíte si nějaký konkrétní příběh?

V paměti mi utkvěli dva sourozenci, kteří chodili do klubíku krátce. Přiváděla je jen maminka, která sama vychovávala čtyři děti. Bohužel ze dne na den přišli o bydlení a všechny děti ji byly odebrány do místní charity. Charita k nám vodila sourozence dále, ale děti byly kvůli této události zamlklé a smutné. S maminkou jsme zůstali v kontaktu, posílala jsem ji denně fotky dětí, nabídla jsem ji možnost s nimi trávit čas v klubíku. Spojila jsem ji s mojí kolegyní, která ji pomohla postavit se na vlastní nohy a najít si práci a později i nové bydlení. Společně jsme ji pomohly děti získat do vlastní péče a konečně tak mohla být opět se svými dětmi doma.

A co vaši práci brzdí?

Největší překážkou jsou bohužel sami rodiče. Děti mají nepravidelnou docházku, jen kvůli tomu, že rodičům se nechce ráno vstávat nebo vést dítě do klubíku ve špatném počasí. To nám děti později řeknou. S dětmi problém není, bohužel jen s rodiči je občas těžší domluva. Zpočátku je třeba rodičům vysvětlit, že docházka do klubíku je pro dítě důležitá. Naučí se nově věci, najde si nové kamarády a samozřejmě pro něj pak bude mnohem jednodušší přechod do mateřské školy a později do školy.

Spolupracujete s nějakými dalšími institucemi?

Spolupracujeme s místní základní školou a okolními mateřskými školami. Naším úkolem je rodičům nabídnout možnost plynulého přechodu do běžné mateřské školy. Se školami pořádáme během roku společné akce, kde děti z klubíku navštíví místní mateřskou školu a školka většinou připraví nějaký společný program. Naposledy jsme měli Den Země. Tyto společné akce jsou úžasné v tom, že se děti zapojí mezi ostatní děti, seznámí se s učitelkami a poznají jiné prostředí.

Autorka: Aneta Suchá, sociální pedagog předškolního klubu, Vzájemné soužití o.p.s., člen Platformy pro včasnou péči